Leclerc o fyzicky náročném Singapuru: To nejhorší přijde v dojezdovém kole

Pár dní volna po Velké ceně Singapuru prospělo každému jezdci. Na jedné straně se piloti potřebovali zotavit z pásmové nemoci, ale také proto, že někteří si v uličkách Marina Bay sáhli až na dno svých sil. Nikdo však kvůli tomu ze závodu neodstoupil. Podle Charlese Leclerca je to prostě tím, že během jízdy nikdo nemyslí na horko a fyzickou únavu.

Vítěz nedělního závodu Lando Norris dorazil do cíle po téměř 101 minutách od zhasnutí červených světel. Závod v Singapuru tak byl nejkratší ze všech, ale to neznamená, že byl nejsnazší, právě naopak. Jelikož se na trati poprvé neobjevil safety car, jezdci si ani nestihli vydechnout a celých 62 kol jeli naplno.

Mnozí měli po šachovnicové vlajce problémy. Franco Colapinto měl žaludeční potíže a byl dehydratovaný, piloti Mercedesu se zase omluvili z mediálních povinností kvůli přehřátí organismu. Menší problémy se nevyhnuly ani vítězi Landu Norrisovi, který pociťoval závratě.

Charles Leclerc po závodě prozradil, jak náročné to bylo v kokpitu. „Je to tu těžké a je tu velmi horko. Bavil jsem se o tom ale s Estebanem [Oconem], že když jezdíme, nepociťujeme to. Necítíte únavu ani horko. Víte, že to bude dlouhý závod, a v jeho polovině si řeknete, že jste vlastně absolvovali jen polovinu. Víte, že to bude tvrdé.“

Zajímavé je, že nejtěžší chvíle nepřicházejí ani ve druhé polovině závodu, ani v posledních deseti kolech, ale hned po průjezdu cílovou čarou. „Nemáte čas na to myslet. Ta hrozná část začíná v dojezdovém kole po šachovnicové vlajce… Uvolní se celé to napětí a když vystupujete z auta, máte pocit, že omdlíte. Je to dost těžké už kvůli nedostatku tekutin. Já jsem to však necítil, dokud to napětí neopadlo.“

Piloti Formule 1 mají výjimečnou schopnost stoprocentně se soustředit na svou jízdu. Už od dětství trénují, jak udržet koncentraci co nejdéle, protože jakékoli zaváhání na městské trati může znamenat nehodu. Zdá se, jako by byli tak koncentrovaní, že zcela ignorují signály svého těla, zamyslel se během rozhovoru Will Buxton.

Běžný smrtelník takové situace nezažívá, ale Leclerc vidí důležitý rozdíl i v něčem jiném. „Každý zažil chvíle, kdy se musel soustředit. V práci se také soustředíte na jednu věc. Na našem sportu je specifická kombinace koncentrace a adrenalinu, který vaše tělo produkuje.“

Za normálních okolností si neumíme představit, že bychom dvě hodiny seděli v rozpáleném kokpitu a podávali tak intenzivní výkon. „Adrenalin zřejmě zakryje velkou část toho, co byste během závodu měli fyzicky cítit. Ani na to tolik nemyslíte, protože jste ve víru boje, řítíte se v šílených rychlostech mezi zdmi. Nemůžete si dovolit udělat chybu. Kvůli tomu všemu nemyslíte na fyzickou námahu,“ vysvětlil vítěz závodů v Monaku a Monze.