Lawson vzpomíná, jak se dostal do F1: Rodiče prodali dům, aby mi mohli financovat kariéru
Liam Lawson se konečně dočkal. Po dlouhých měsících na pozici rezervního jezdce Racing Bulls se z něj oficiálně stává hlavní pilot italského týmu. Pro mladého Novozélanďana je to důležitý moment v kariéře a zároveň dosažení prvního velkého cíle, ke kterému by se nedostal bez tvrdé práce a pomoci svých nejbližších.
Svět čtyř kol učaroval Liamovi Lawsonovi už v raném dětství. Vyrůstal prakticky za branami okruhu Pukekohe na Novém Zélandu, a tak se přirozeně dostal i k motokárám. Jako malý ukázal, že talent mu nechybí, začal vyhrávat a šplhat výš motokárovými kategoriemi.
A ačkoli měl Liam Lawson slibný talent, závodění byla pro rodinu ztrátová činnost. „Moji rodiče spolu s celou mojí rodinou mi toho dali opravdu hodně, zejména na začátku v motokárách. Rodiče prodali svůj dům, abych mohl dál závodit. Je to obrovská oběť,“ vyznal se v podcastu Talking Bull. „Abych mohl závodit, vzdali se naprosto všeho, už i motokáry byly velmi drahé.“
Peníze stranou: nezáleží na tom, jaké skvělé výkony podáváte, pokud o vás nikdo neví. Zbytečně se Lawson umísťoval vysoko v národních šampionátech a některé dokonce vyhrál. Ani druhé místo v australském šampionátu F4 nebylo žádnou zárukou.
Pokud se chce závodník dostat na světovou motorsportovní scénu, musí se nutně přesunout do Evropy. Ze své domoviny se už jako kluci museli přestěhovat Júki Cunoda, Oscar Piastri, Franco Colapinto a výjimkou nebyl ani Lawson, který se jako šestnáctiletý rozloučil s rodinou, kamarády a odcestoval na starý kontinent, kde s týmem Van Amersfoort závodil v německém šampionátu F4. Působení v něm mu zaplatil novozélandský sponzor.
„Nedokončil jsem ani střední školu,“ prozrazuje Lawson, který ale měl ze života radost. „Byl jsem jen nadšený z toho, že jdu za svým snem. Toto je vždy ta nejtěžší část, ale nikdy nešlo o to, jestli je to příliš náročné, nebo že se chci vrátit domů.“
První rok mu výsledkově vyšel. V jezdeckém šampionátu obsadil druhé místo a porazil i pár známých jmen jako Enzo Fittipaldi či Frederik Vesti. Měl však problém. Nepodařilo se mu dostat do žádné jezdecké akademie, která by pomohla s dalším financováním jeho kariéry.
Když se sezóna skončila, Lawson se vrátil na Nový Zéland, kde ho čekala Závodní série Toyoty. Jak však sám přiznal, vůbec netušil, co bude po jejím skončení. Hrozba, že se jako sedmnáctiletý bude muset vrátit do školy a vzdát se svého snu o Formuli 1, byla reálná.
„Jelikož jsem z Nového Zélandu, bylo opravdu těžké získat peníze, abych mohl soutěžit v zahraničí,“ vysvětloval Lawson. „Díky partě úžasných lidí, kteří stáli za mnou, také sponzorům a investorům, jsme dali dohromady potřebné prostředky, abych mohl jít do Evropy, odjet tam sezónu a pokusit se dostat do pozornosti juniorského týmu, protože bez něj bych neměl šanci dostat se do Formule 1.“
„Měl jsem dobrou sezónu, ale nepovolala mě žádná stáj. Během mimosezónního období jsem jezdil v šampionátu na Novém Zélandu, ale neměl jsem žádný plán, co budu dělat v roce 2019,“ popisuje, co se událo po zisku druhého místa v německé F4. „Jako dítě jsem byl do Formule 1 zblázněný. Každý jeden rok jsem sledoval šampionát a snil jsem o tom, že v něm budu jezdit. V tu chvíli to bylo pro mě jako závodit ve Formuli 1.“
Na Liama Lawsona se usmálo štěstí. Už na úvodní akci Závodní série Toyoty zavítali skauti, aby si prohlédli potenciální talenty. Mezi nimi byl i jistý Helmut Marko.
Šéf jezdecké akademie Red Bullu nepřijel kvůli Lawsonovi, ale jeho týmovému kolegovi Lucasu Auerovi, který v té době patřil do programu červených býků. Mladík z Hastingsu však Marka zaujal ještě dříve, než v boji o titul porazil Lucase Auera a Marcuse Armstronga a přidal se k seznamu šampionů, na kterém už navždy budou figurovat Lance Stroll, Lando Norris nebo Robert Švarcman.
„Myslím, že Helmut ten závod sledoval kvůli Lucasovi, nu a já jsem měl opravdu dobrý první víkend,“ zavzpomínal si na páté místo a dvě vítězství, která se mu podařilo získat na okruhu Highlands Motorsport Park. „Když jsem závodil v Evropě v F4, Jack Doohan byl juniorem Red Bullu a někde jsme se spolu objevili i na testech. Vzpomínám si, že procházel kolem mě ve své kombinéze Red Bullu a já jsem si pomyslel, jaké by to bylo super, kdybych byl juniorem Red Bullu.“
Na Helmuta Marka udělal dojem, což znamenalo velký zvrat v jeho kariéře. „Po tom prvním víkendu na Novém Zélandu jsem byl povolán. Dozvěděl jsem se o tom asi jeden nebo dva dny po víkendu. Seděl jsem v kavárně — přesně si pamatuji, na kterém místě.“
„Řekli mi o tom a dost jsem se rozcítil. Vybrali si mě v perfektní chvíli a v podstatě mi to zachránilo kariéru. Zůstávaly mi totiž čtyři týdny šampionátu, ale po něm jsem neměl naplánované vůbec nic,“ říká Lawson.
S podporou nejlepší jezdecké akademie ve Formuli 1 začal být život mnohem krásnější. Svému novému týmu poděkoval hned na prvním závodě F3 v Bahrajnu, který vyhrál. Následující dvě sezóny tak strávil ve Formuli 3 a další dvě ve Formuli 2. Nejlepším výsledkem bylo konečné třetí místo v ročníku 2022.
Následně se však rozběh jeho kariéry opět zpomalil. Lawson nedostal šanci ve Formuli 1, místo toho se stal rezervním jezdcem AlphaTauri, zatímco závodil v japonské Super Formuli.
Když si Daniel Ricciardo na VC Nizozemska 2023 zlomil zápěstí, pro Lawsona to byla obrovská příležitost strčit nohu do dveří. I pět velkých cen, během nichž s Cunodou držel krok, stačilo k tomu, aby Red Bull přesvědčil o jeho kvalitách.
Dokonce ho přesvědčil do takové míry, že mu býci garantovali sedačku pro rok 2025. „Ano,“ přiznal Helmut Marko, který naznačil, že za jistých okolností by nemusel skončit jen v juniorce. „Ještě před rokem 2025 by měl odjet alespoň pár závodů, abychom zjistili, jaký je jeho skutečný potenciál.“
To by byl pro Lawsona skutečně raketový vstup.
