Vasseur se nešel přetrhnout, aby udržel v týmu Cardileho, píší Italové

Ve Ferrari postupně dochází k personální obměně. Po příchodu Frédérica Vasseura několik inženýrů z týmu odešlo, ale několik zase přišlo včetně nového pilota Lewise Hamiltona. Posledním na odchodu je technický ředitel Enrico Cardile, jehož exodus je jakýmsi symbolem toho, co chce Francouz ze Scuderie udělat. A proto ho v Maranellu vůbec nedržel.

Enrica Cardileho měl už déle na radaru Aston Martin. Italští insideři Ferrari Paolo D’Alessandro a Pierguiseppe Donadoni, kteří jako první informovali o Cardileho přestupu do Silverstonu, nyní prozrazují, jak vlastně k celému odchodu došlo a proč Frédérica Vasseura moc nerozhodil.

„Je zřejmé, že Vasseur nepovažoval Cardileho za integrální část jeho vize pro Ferrari,“ píší zmiňovaní autoři ve svém článku pro italský portál formu1a.uno. „Nesouvisí to však s nevydařeným balíčkem, který byl představen ve Španělsku, protože nabídka Aston Martinu přišla dávno předtím, než SF-24 vyrazil na trať v Barceloně.“

Při pohledu na výkony Ferrari z posledních závodů byli možná někteří tifosi rádi, že Cardile odešel. Nesmíme však zapomínat na to, že pod jeho vedením došlo k obratu, který jsme viděli v úvodu roku, a který vyvrcholil Velkou cenou Monaka.

Kdyby Vasseur chtěl, mohl začít jednat s Cardilem a přesvědčit ho, aby na svém místě setrval. „Podle uniklých zpráv se zdá, že Vasseur nevynaložil velké úsilí, aby svého bývalého technického ředitele udržel v Maranellu. V kombinaci s velmi štědrou nabídkou od Lawrence Strolla není překvapením, že Cardile přistoupil na návrh Astonu. Tým ze Silverstonu mu navíc garantoval povýšení, protože z něj bude hlavní technický ředitel. Tato role je na jedné úrovni s pozicí Jamese Allisona v Mercedesu nebo Adriana Neweyho v Red Bulle.“

Pokud cítíte, že váš šéf o vás nemá zájem a dostanete lukrativnější nabídku jinde, tak nemáte důvod zůstávat. Ve Ferrari je to však jasným signálem, že Vasseur se chce odtrhnout od filozofie, kterou vyznával jeho předchůdce Mattia Binotto.

„Binotto se chtěl soustředit na lidi, kteří vyrostli v Maranellu, jakož i na mladé lidi, které vzali z jiného prostředí, ale vyrostli ve Scuderii. Byl nakloněn k tomu, aby v týmu zachoval co nejvíce lidí,“ vysvětlují Binottův přístup.

Na rozdíl od toho Vasseur chce přilákat zahraniční inženýry, což deklaroval i v nedávném rozhovoru. Z Ferrari by neměla být rodinná firma, ale tým sestávající z nejlepších z nejlepších. „Vasseurova vize se z tohoto hlediska liší. Je otevřenější přijímání největších talentů dokonce i na úkor zaměstnanců v Maranellu. Není žádnou náhodou, že ve Ferrari dochází k rozsáhlejším obměnám. Více techniků odchází a více jich také přichází dveřmi v Maranellu.“

„Proto by nemělo být překvapením, že došlo i k několika odchodům. Cardile se přidal k Mekiesovi a Sanchezovi, ke klíčovým osobnostem, které odešly z Ferrari. Došlo i k dalším důležitým odchodům včetně [šéfa výkonnostní analýzy] Fabrica Moncada, který se přestěhoval do Williamsu, a [šéfa simulací] Jacopa Fantoniho, který se po téměř 13 letech ve Ferrari připojil k Alpinu.“

Jak bude vypadat Ferrari pod Vasseurovým vedením?

Frédéric Vasseur je jen druhý neitalský šéf Ferrari v 75leté historii stáje. Tím prvním z ciziny byl také Francouz Jean Todt, za jehož vlády Ferrari zažilo nejpovedenější období v dějinách, kdy v sezónách 1998 až 2008 získalo čtrnáct mistrovských titulů.

Je náhoda, že Maranello zažilo ty nejlepší časy, kdy ho vedl triumvirát Francouz-Angličan-Němec? Měli své nesporné odborné kvality, ale i několik jiných výhod. Jako cizinci bez znalosti italštiny byli například odolnější vůči dotěrným italským médiím, nespokojeným tifosi a necítili, že jsou pod takovým drobnohledem. Pokud by se Vasseurovi podařilo udělat z Ferrari mezinárodní tým, i ten by vykazoval podobnou odolnost. Zároveň by selhání nevnímal tak tragicky, protože by o nich nečetl na každé titulní straně italských novin.

Vasseur avizuje, že chce své zaměstnance motivovat, zvýšit jim sebevědomí a odvahu, aby ve své práci šli na maximum a nebáli se neúspěchu. Když se totiž začnou bát neúspěchu jako v minulosti, budou například volit krátkodobá řešení namísto výhodnějších, ale dlouhodobých. To se však netýká jen tlaku ze strany veřejnosti, ale také vlastního vedení.

„Pokud se bojíte jít do rizika, tak si ve všem necháváte rezervu. V tomto byznysu však máte pět aut v jedné desetině vteřiny,“ připomíná Frédéric Vasseur v rozhovoru pro Financial Times. „Já jsem strávil posledních patnáct měsíců tím, že jsem všechny tlačil vpřed, protože čím více riskujeme, tím lepší budeme v manažování rizika. Jsem spokojený s tím, jaké jsme udělali pokroky.“

„Ve Ferrari se nemusíme bát důsledků toho, co děláme. Tým měl v minulosti možná trochu strach z vnějšího světa. Mojí prací je však toto manažovat; tlačit je, aby byli o trochu agresivnější. A pak vzít na sebe chyby, když chyby uděláme,“ říká Francouz, který snad necítí stejnou tíhu na svých bedrech jako možná Binotto či Arrivabene před ním.

Italové jsou navíc známí svými emocemi. Německý či britský přístup může být ve světě motorsportu výhodnější. „Čím jste emotivnější a čím více vášně máte, tím jste i křehčí, protože emoce s vámi mávají.“

Vasseur považuje za dobrou ukázku toho dva letošní víkendy v Monaku a Kanadě. V rozmezí dvou týdnů se nálada totálně změnila. Dovedete si představit, co se dělo v italském tisku? „V Monaku to byl pro všechny mega víkend. Následující týden v Kanadě zas byl katastrofální. V této hře je však rozdíl mezi Monakem a Kanadou velmi malý, je to jen pár desetin vteřiny. Dojmy z těchto výsledků jsou někdy mnohem silnější, než jaká byla realita na okruhu.“

„Znamená to, že musíme zůstat klidní. V obou případech je třeba se pustit do stejné analýzy toho, co se vydařilo a co nevyšlo. Musíte se držet stranou od emocí. Takto získáváte sebevědomí,“ vysvětlil šestapadesátiletý rodák z Draveilu.