Leclercův pláč začal ještě před cílem: Myslel jsem na spoustu lidí, otce, Julese…
Není to jen takové „obyčejné“ vítězství na domácí trati. Charles Leclerc měl v minulých letech našlápnuto na vítězství několikrát, ale kombinací smůly a vlastních i týmových chyb se zrodilo jakési monacké prokletí. To tento víkend definitivně skončilo, což ještě umocnilo emoce Charlese Leclerca.
Ten čekal na vítězství od Velké ceny Rakouska v roce 2022. Není však lepší způsob, jak prolomit suchoty než vítězstvím na domácí trati; na místě tolik strádání a zklamání, ale také radosti a vzpomínek na dětství. A co víc, Ferrari tento víkend od začátku do konce potvrzovalo roli mírného favorita. Leclerc byl rychlý ve všech trénincích, což, jak přiznal po sobotě, ve skutečnosti jen zvýšilo napětí.
Vyvrcholilo to v nedělním závodě, když se toho mohlo pokazit strašně moc. Riziko safety caru viselo nad Ferrari jako Damoklův meč. Jistě, závod byl nudný, ale v Monaku jsou zdi velmi blízko, což znamená, že je blízko i jakýkoli nečekaný zvrat. Tentokrát však k němu k velké úlevě všech v červeném nedošlo.
„Je to úžasný pocit,“ řekl Leclerc po závodě v rozhovoru pro televizi Sky, který dvakrát přerušili gratulanti, nejprve Pierre Gasly a poté Max Verstappen. „Mnohdy jsem říkal, že po emocionální stránce by bylo domácí vítězství něco extra, ale nečekal jsem, že tak moc.“
„Dvě nebo tři kola před koncem jsem si na výjezdu z tunelu najednou uvědomil, že téměř nevidím, protože z mých očí se trochu začaly řinout slzy. Říkal jsem si: ‚Sakra, Charlesi, to si teď nemůžeš dovolit! Stále máš před sebou dvě nebo tři kola‘,“ vzpomíná Leclerc na emoce z konce závodu.
„Opět jsem se uklidnil, ale když jsem prošel cílem, ovládla mě radost. Jsem neskutečně šťastný. Hodně to pro mě znamená. O tomto vítězství jsem snil od dětství. Díky tomuhle závodu jsem v sobě objevil vášeň pro závodění spolu s mým otcem, který udělal vše, aby se mi to podařilo. Samozřejmě, byla tu moje máma, bratři, přítelkyně, všichni moji kamarádi, což jen zvýšilo emoce a udělalo tento den tak speciálním,“ přiznal domácí závodník.
Ten má za sebou neuvěřitelný závodní příběh. K motorsportu ho přivedl jeho otec, sám bývalý závodník, který však neměl zdroje, aby zajistil svému synovi budoucnost na trati. S pomocí svého kmotra Julese Bianchiho a Nicolase Todta se mu však podařilo uskutečnit velký sen otce a syna.
Jules Bianchi ani Hervé Leclerc se tohoto dne nedožili, ale Charles je měl podle vlastních slov plnou hlavu. „Dnes jsem na trati myslel na mnohé lidi, jako Jules (Bianchi, pozn. red.) nebo můj táta, co se mi nestává na dalších závodech, kde se plně soustředím na jízdu. Dnes jsem s tím ale měl problém a v posledních patnácti kolech jsem myslel na všechny,“ řekl dojatý a opravdu spokojený Monačan.
„Dvakrát jsem zde získal pole position, ale nedokázal jsem zvítězit, právě proto byly v cíli emoce tak velké. Jsem strašně šťastný. Dnes budu pařit jako lev,“ řekl spokojeně Leclerc.
