Todt je zmatený nedostatečným zájmem Ferrari: Od odchodu z FIA jsem s nimi nemluvil

Když Jean Todt opouštěl funkci prezidenta FIA, deklaroval úmysl, že by rád zůstal pracovně aktivní. Samozřejmě, před osmdesátkou už ne na každodenní bázi, ale nechtěl se zcela vytratit z povědomí. Přesto jsme o něm po odchodu z FIA slyšeli jen málo. Podle vlastních slov slyšel on ještě méně od Ferrari.

Své působení v Itálii označil francouzský manažer za „nejdůležitější období v životě“, ale i když už po odchodu z Mezinárodní automobilové federace nemá tak nabitý program, Ferrari o něj zjevně nemá zájem. Krátce se objevily spekulace, že by se mohl stát poradcem tehdejšího šéfa Mattii Binotta, ale to se nakonec nestalo.

I když má Todt poměrně blízko ke svému krajanovi Frédéricu Vasseurovi, Scuderia o jeho rady nejeví zájem. Ve skutečnosti jsme za poslední tři roky o Jeanovi slyšeli jen velmi málo. Stále je aktivní v boji za bezpečnost na silnicích a nadále kvůli tomu cestuje po světě, ale jinak žije spíše v ústraní.

„Od mého odchodu z týmu jsem mluvil s některými jeho členy, ale od odchodu z FIA jsem s nikým neměl žádný kontakt,“ přiznal Todt v rozhovoru pro La Repubblica. „Musím říct, že jsem byl velmi zmatený vzhledem k tomu, kolik času jsem věnoval této neuvěřitelné společnosti a kolik úspěchů jsme spolu dosáhli.“

Todt ve firmě strávil přes patnáct let a kromě Enza Ferrariho budete těžko hledat někoho, kdo by se větší měrou podílel na tom, co dnes znamená Ferrari. Když ho najal Luca di Montezemolo, svěřil mu vnitřní politikou rozvrácený tým, který byl jen stínem své někdejší slávy a úspěchů. S vydatnou pomocí dalších velkých osobností, jako byli Michael Schumacher, Ross Brawn, Rory Byrne a další, však vrátil Ferrari status motoristické velmoci.

„Když jsem v roce 1993 přišel, Ferrari připomínalo zříceninu. Konstrukční kancelář se nacházela v Anglii a v sídle týmu jste našli starý a nepoužitelný větrný tunel, ale kousek po kousku jsme ho obrousili na skutečný klenot,“ řekl Todt, který si, věrný své pověsti, ani náhodou nepřipisuje všechny zásluhy.

„Sám bych nic nezmohl, ale v průběhu let se mi podařilo vytvořit a udržet něco, z čeho se stal tým snů. Čtrnáct jezdeckých a konstruktérských titulů nám už nikdo nevezme. Bylo to nejúspěšnější období v historii Ferrari,“ dodal s hrdostí legendární Francouz.