Norris: V běžném provozu mám větší strach než na trati

Závodit v rychlosti nad 300 km/h, brzdit na poslední chvíli a bojovat se soupeři kolo na kolo v sevření bariér chce silný žaludek. Pilotům Formule 1 rozhodně nechybí. I je však někdy opouští odvaha. Lando Norris prozradil, že v běžném provozu s ostatními smrtelníky se necítí příliš komfortně.

Norris se ve své šesté sezóně dočkal premiérového vítězství ve Formuli 1, ba dokonce dlouho útočil na mistrovský titul. Pomalu začíná sbírat úspěchy a už brzy se chce pokusit ovládnout celý šampionát.

I s takovými zkušenostmi a dovednostmi však existuje činnost, která Landovi Norrisovi nahání větší strach. Stačí si sednout za volant svého civilního auta a vyrazit do ulic. I když v nich jezdí mnohem pomaleji, prý cítí nebezpečí mnohem intenzivněji než na trati.

„Stoprocentně!“ prohlásil Lando Norris, kterého vyzpovídal portál talksport.com. „Pokud pojedu s vámi v autě na běžné cestě, vůbec vám nebudu důvěřovat. Není to však o mně. Strach mi nahánějí lidé, kteří jsou na té cestě s vámi. Když jsem však na trati, tak lidem kolem sebe důvěřuji — aspoň do jisté míry, ne každému,“ upřesnil.

Piloti Formule 1 se na trati chovají většinou předvídatelně. Nikdo však nedokáže předpovědět, jak se v provozu zachová člověk před ním, kterého potkal poprvé v životě. „Tohle je moje komfortní zóna. Čím rychleji jezdím, tím se cítím bezpečněji. Necítím se bezpečně, když musím jezdit pomalu na běžné cestě, když navíc lidé jedou naproti vám. Skutečný život není žádný Mario Kart, takže se více bojím.“

Paradoxem je, že Lando Norris nezvládl na první pokus udělat zkoušku v autoškole. Potrápila ho teorie. „Moje teorie… To je ta část, při které musíte opravdu používat mozek. Dostanete nějaké otázky a řeknete si, vždyť na tom ve skutečnosti ani nezáleží, byť zřejmě záleží. Jízdu jsem zvládl na jedničku hned napoprvé. Praktická část byla mega, zásah, ale teorie? Zapomeňte.“

A jaký je tedy závodník McLarenu na běžné cestě? Sednout si do auta spolu s Norrisem prý není velký požitek. „Moji přátelé tvrdí, že na cestě je ze mě hrozný řidič. Ne proto, že bych jezdil rychle, ale protože jezdím příliš pomalu ve srovnání s jejich očekáváními. Někdy šlápnu na brzdu trochu pozdě, někdy jsem trochu přehnaně agresivní, ale v konečném důsledku na tom nezáleží. Pokud chtěli řidiče, neměli volat mě!“

„Je to podle mě něco docela jiného. Není to závodění, je to jízda na silnici. Když jezdím s lidmi, kterým nedůvěřuji, tak mě to dost vystraší. Věřím však lidem, se kterými jsem na trati. V tom vidím velký rozdíl,“ podotkl.