Szafnauer o Strollově první návštěvě: Chlapík seděl na stoličce s křídlem na odpadkovém koši

Formule 1 je výstavní skříní špičkového vybavení, moderních technologií a vývoje. V případě některých chudších týmů to však nemusí být nutně pravda. Otmar Szafnauer prozradil, že když šéfoval Force Indii, tak někdy muselo technické oddělení i krutě improvizovat.

Force India byla známá tím, že za málo peněz dokázala hrát spoustu muziky. Stáj nikdy neměla finance na rozdávání, ale přesto se od sezóny 2013 neumístila na horším než šestém místě v Poháru konstruktérů. V letech 2016 a 2017 si dokonce i top týmy protíraly oči, když viděly, že drobný tým pod indickou vlajkou skončil na celkové čtvrté příčce.

Na sklonku života stáje však problémy s financemi začaly být stále vážnější a zaměstnanci v jistém smyslu pracovali v bojových podmínkách. Otmar Szafnauer si na jeden příklad zavzpomínal v podcastu High Performance, když se vrátil v čase do období kolem roku 2018 a vzpomněl na návštěvu Lawrence Strolla, který už tehdy pokukoval po vhodném týmu pro svého syna.

„Vzpomínám si, že Lawrence Stroll se k nám přišel poohlédnout, protože uvažoval, že Lance by mohl u nás jezdit,“ prozrazuje bývalý šéf stáje Otmar Szafnauer. „Myslím, že v té době jsme byli v šampionátu na čtvrtém místě.“

Vzhledem k pracovním podmínkám to byl hotový zázrak. „Lawrence sám řekl, že tomu nemohl uvěřit: ‚Vešel jsem na oddělení elektroniky, kde na předním křídle pracoval chlapík. On seděl na stoličce a křídlo měl položené na odpadkovém koši, aby ho mohl mít při práci ve správné výšce.‘“

„On nemohl uvěřit tomu, že dokážeme podávat výkony na takové úrovni, ačkoli při práci si pod přední křídlo podkládáme odpadkový koš. Nic lepšího jsme však neměli,“ konstatoval rodák z rumunského Semlacu.

Tým šetřil, kde se dalo. Přestože se specializovaným vybavením by se inženýrům a mechanikům pracovalo mnohem lépe a top týmy toto vybavení určitě měly, oni si museli vystačit i s nářadím, které koupili takříkajíc v supermarketu.

„Potřebovali jsme pracovní stoly na naše oddělení kompozitních materiálů, aby technici mohli laminovat jednotlivé části. My jsme si je však nemohli dovolit,“ pokračoval Szafnauer. „Vzpomínám si, že jsem provoznímu řediteli Bobovi Halliwellovi řekl: Poslyš, zajeď do Costca, mají tam skvělé pracovní stoly po 220 liber a mají vysokou kvalitu.“

Technici tak nedostali značkové ponky. „Zašli jsme do Costca a každému jsme nakoupili pracovní stůl. Koupili jsme je v Costcu,“ říká pobaveně. „Vyhovovali však jejich potřebám. Zamilovali si je, ale nebyly to žádné Listy, které by stály desetkrát tolik. Ty jsme si nemohli dovolit.“

Szafnauer nakonec konstatoval, že značka stolů či vybavení v konečném důsledku nebyla tak důležitá jako budování „dobrého pracovního prostředí“, ve kterém kolegové drželi spolu. Toto byla prý jedna z konkurenčních výhod Force Indie, díky které dokázala přitáhnout talentované lidi i přesto, že se finančně trápila.