Bearman téměř zmeškal svou premiéru ve Ferrari. Jeho manažer si nedobil kredit…

Formulová premiéra Olivera Bearmana nebyla vůbec jednoduchá. Velkou cenu Saúdské Arábie musel odjet bez pořádné přípravy, když ho Ferrari povolalo doslova na poslední chvíli. Chybělo prý jen málo, aby zmeškal ještě třetí trénink. Jeho manažer měl totiž problém, při kterém budete mít pocit, že jste se vrátili v čase o dvacet let.

Sice s bolestmi, ale čtvrteční tréninky v Saúdské Arábii ještě Carlos Sainz zvládl odjet s vírou, že do pátku se mu polepší. Ráno se však ukázalo, že má zánět slepého střeva. Lékaři Španěla přesvědčili, že závodit v takovém stavu může být až životu nebezpečné.

Ferrari proto muselo na poslední chvíli shánět náhradu. Naštěstí v Džiddě byl osmnáctiletý Oliver Bearman z jezdecké akademie Ferrari, který měl před sebou závod Formule 2. V podcastu Beyond the Grid prozradil, jak víkend probíhal a jaké nečekané komplikace ho potkaly.

Ollie Bearman byl celý víkend v kontaktu s Ferrari, protože dobře věděl o nevolnosti Carlose Sainze. „Takže, před prvním tréninkem jsem tam zašel, abych se setkal s chlapci a podíval se, jak se jim daří. Když však [Sainz] odjel první a druhý trénink a já jsem v F2 získal pole position, pomyslel jsem si, že to bude standardní víkend, vraťme se tedy zpět do práce ve F2 a věnujme pozornost důležitým věcem.“

„Dokonce i druhý den, to už bylo pátek ráno, jsem se připravoval na start sprintového závodu, kde jsem startoval desátý, protože se rošt otáčí,“ zavzpomínal si mladý Brit. „Seděl jsem na obědě, když mi zazvonil mobil. Ve vteřině, kdy jsem spatřil jméno volajícího, jsem věděl, co se dozvím.“

Bearmanovi nevolal nikdo jiný než šéf Ferrari Frédéric Vasseur. Hned mu proto zavolal zpět a měl štěstí, že na rozdíl od svého manažera měl z čeho. Vedení Ferrari se totiž zpočátku snažilo zkontaktovat s ním, ale neúspěšně. Když měl manažer zavolat Vasseurovi zpátky, objevil se problém.

„Nejdřív zavolal mému manažerovi, ale mému manažerovi na mobilu došel kredit nebo něco takového,“ prozradil Bearman. „Takže jsem téměř zmeškal závod, protože můj manažer si nedobil minuty na volání!“

Za toto si zřejmě manažer nevyslouží koncoroční odměny. Nakonec však všechno dobře dopadlo. „Pak jsem Fredovi zavolal zpět. Díkybohu, že jsem měl dostatek dat, a on jim řekl o novinkách. Řekl mi, že o víkendu budu závodit za Ferrari. Myslím, že z toho, jak jsem mluvil, velmi rychle zpozoroval moji narůstající nervozitu a řekl mi: Ollie, uklidni se, bude to v pořádku.“

I když Bearman už dříve očekával, že něco takového by teoreticky mohlo přijít, připravit se na to nedalo. „Vzpomínám si, jak jsem mu říkal, že přijdu na okruh, do deseti minut budu tam, Frede! Můj hotel byl však od trati asi půl hodiny. Nechtěl jsem to však promeškat, chtěl jsem se tam dostat a mít jistotu, že budu moci jezdit. Takže ty tři hodiny mezi telefonátem a momentem, kdy jsem ve třetím tréninku naskočil do auta, uběhly jako lusknutím prstu.“