Ferrari hledalo anomálii ve větrném tunelu, podle Cleara byla mise úspěšná

Od představení nové podlahy na VC Španělska to šlo s Ferrari od desíti k pěti. Prakticky celé léto se italský tým trápil s poskakováním, které prý způsobila „anomálie“ ve větrném tunelu. Teď už ve Scuderii cítí větší jistotu, že ji odhalili a odstranili.

Nejnovější podlaha Ferrari spatřila světlo světa v Monze. Od té doby inženýři nasbírali data ze tří různých okruhů a i když žádný není vysloveně živnou půdou pro poskakování, podle výkonnostního inženýra Jocka Cleara se už fanoušci nemusí bát toho, že by se tyto problémy vrátily ve stejném rozsahu.

Než se však inženýrům podařilo odhalit problém a odstranit jej, uplynuly tři měsíce, během kterých Ferrari ztratilo množství bodů na McLaren a Charles Leclerc zase na lídra šampionátu Maxe Verstappena.

„Nikdy necítíte stoprocentní sebevědomí, ale je to dobrým příkladem toho, jak to chodí při vývoji,“ pustil se Jock Clear do vysvětlování toho, jak Ferrari hledalo a našlo chyby ve větrném tunelu. „Ostatní si zřejmě kladou stejné otázky: Ztratili jsme náš směr? Po Španělsku jsme sice neměli pocit, že bychom sešli ze své cesty, ale mezi tím, co se dělo ve větrném tunelu a na trati, byla nějaká anomálie. Museli jsme ji vyřešit.“

„Celé je to proces. Když spatříte anomálii, musíte ji odhalit, pokusit se ji pochopit a pak se vrátit na trať. Myslím si však, že už jste mohli vidět, že jsme ji pochopili a vrátili se na trať,“ konstatoval britský inženýr. „Teď musíte mít oči na stopkách, abyste spatřili, jaká bude ta další anomálie. Další se objeví, protože tohle je proces.“

„Není to tak, že vývoj někdy vychází a někdy ne. Vývojový proces je přesně o tom, že každý týden testujete něco nového. My jsme sebevědomí, že náš proces funguje a že jsme vše dostali pod kontrolu. Čekáme jen na tu další banánovou slupku, na které uklouzneme,“ odlehčil Clear.

Větrný tunel Ferrari byl v létě na pár týdnů mimo provoz. Technici v něm mimo jiné instalovali vylepšenou verzi pohyblivé podlahy, která pomůže simulovat reálné podmínky na trati, a tím přispěje také k odstraňování poskakování. Je totiž rozdíl, zda monopost v tunelu stojí na pevné podložce, nebo vzduch proudí kolem monopostu na pohyblivé podlaze, kde potenciálně vznikají nové vzdušné víry.

Pro týmy je alfou a omegou zkoumat proudění vzduchu právě v oblasti podlahy. „Odkdy jsme oživili tato auta s přísavným efektem, přineslo to nové výzvy. Zjednodušeně řečeno, když je podlaha monopostu daleko od podložky a negeneruje obrovské množství přítlaku, výsledky z větrného tunelu jsou dost přesné. Jakmile se však dostanete k tomu, co se děje na obrubníku, když auto poskočí, tak to ve větrném tunelu neumíte nasimulovat.“

„Auto můžete rozhoupat nahoru a dolů, ale z vašich dat je pak guláš. Ať je však v datech jakýkoli guláš, pilot s autem bude muset jezdit,“ zdůrazňuje Jock Clear. „Mezi tunelem a tratí je jistá úroveň korelace, je však obtížné dostat se ke stoprocentně věrné reprodukci.“

„Při přísavném efektu se vždy objeví tyto anomálie. Anomálie jsou větší kvůli vzdálenosti od tratě, která umocňuje efekt. Když se však dostanete na nulu, přijdete o veškerý přítlak. Když se zase podlaha zvedne o pět milimetrů, máte spoustu přítlaku a dostanete se do toho velmi úzkého okna podlahy. Každý s tím bojuje,“ doplnil.