Sainz chtěl závodit i se zánětem slepého střeva. Přesvědčili ho až lékaři

Diváci na Velké ceně Saúdské Arábie se museli spokojit s tím, že místo Carlose Sainze seděl v kokpitu Ferrari Oliver Bearman. V sobotu totiž absolvoval operaci slepého střeva, které se mu zanítilo. Španěl však ještě krátce před operací hledal způsob, jak se závodu zúčastnit. Lékaři ho od toho odradili až argumentem o vážných následcích a riziku smrti.

Piloti Formule 1 jsou z jiného těsta. Pro dobrý výsledek jsou ochotni obětovat všechno, jít přes bolest a riskovat své zdraví. Fernando Alonso po nehodě v Austrálii 2016 chtěl závodit i se zlomenými žebry, Lance Stroll na startu minulého ročníku jezdil se zlomenými zápěstími, Max Verstappen zase po nehodě v Silverstonu 2021 pokračoval v honbě za titulem i přes problémy se zrakem, a Oscar Piastri vyhrál VC Maďarska se zlomeným žebrem.

To je jen pár příkladů jezdců, ke kterým se chtěl přidat i Carlos Sainz v Saúdské Arábii. V rozhovoru pro podcast Nude Project prozradil, jak vlastně saúdskoarabský víkend probíhal a co se stalo v nemocnici, že nakonec přenechal sedačku Olliemu Bearmanovi.

“Nemám na to moc dobré vzpomínky,” přiznal Carlos Sainz na úvod. “Po zisku třetího místa v Bahrajnu jsem dorazil do Džiddy. Měl jsem velmi dobrý vstup do sezóny. Ve čtvrtek ráno, kdy máme setkání s médii, inženýry a akce se sponzory, jsem se začal cítit strašně. Měl jsem vysokou horečku a neustále jsem musel chodit na toaletu. Už 24 hodin mi bylo velmi špatně.”

Španěl se pokusil potlačit všechny příznaky, aby mohl závodit. “V pátek jsem musel naskočit do auta kvůli tréninku. Začal jsem brát všechno možné, abych zastavil průjem a horečku. Podařilo se mi to trochu ztlumit a pomyslel jsem si, že pokud mi léky pomohou snížit horečku a nebudu mít pocit, že před jízdou musím na záchod, tak bych mohl naskočit do auta.”

“Byl jsem však vyčerpaný, protože jsem nejedl. Chyběla mi energie, potil jsem se více než obvykle. Byly to dva nejtěžší tréninky v mé kariéře. Okruh v Džiddě navíc klade vysoké nároky na fyzickou kondici, protože jsou na něm rychlé zatáčky a je velmi horko. Velmi jsem trpěl,” přiznal pilot Ferrari. “Odjel jsem trénink, ale říkal jsem si, že pokud to takhle bude pokračovat, závod nezvládnu a v kvalifikaci budu dost trpět.”

Ještě stále však žila naděje, že ráno se bude cítit lépe. Sainzovi se však vůbec nepolepšilo. “Druhý den v šest ráno jsem byl na tom stejně, takže mě napadlo, že to nebude virus. Byl jsem na tom hůř než před dvěma dny, takže jsem se rozhodl zajít do nemocnice.”

Lékaři pro něj neměli dobré zprávy. “V nemocnici mě vyšetřili a potvrdili mi zánět slepého střeva. Říkám jim: ‘Budeme to muset operovat, že?’ Potvrdili mi, že ano, a zeptali se mě: ‘Jak dlouho jste už v takovém stavu?’ Řekl jsem jim, že dva dny, a oni: ‘Jste blázen, protože pokud se vám zanícené slepé střevo roztrhne, riskujete, že zemřete, a navíc operace bude trvat třikrát tak dlouho.'”

Sainzovi už tehdy muselo být jasné, že po dlouhé operaci riskuje, že na následující velké ceny nebude moci nastoupit. Na to však tehdy nemyslel. Hlavou mu vrtalo něco jiného. “Já jsem však pořád myslel na F1 a chtěl jsem jít závodit. Zeptal jsem se, jestli mi mohou dát něco silného, abych mohl závodit, a druhý den bych přišel na operaci. Řekli, že ne, protože by se mohlo stát něco velmi vážného a kdyby se mi slepé střevo protrhlo, mohl bych zemřít.”

Neochotně, ale nakonec souhlasil. “OK, řekl jsem, operujte mě, ale za dva týdny mám závod v Austrálii — budu na ni připraven? Odvětili, že to bude velmi těsné a že bych na to neměl myslet. Prý uvidíme, jak se budu cítit po operaci.”

“Bylo mi také řečeno, že rekonvalescence bude trvat 10 až 14 dní a bez cvičení. Takže jsem podstoupil akutní operaci. Závod v Džiddě jsem promeškal, což mi v šampionátu dost uškodilo, protože jsem jistě ztratil 12 až 15 bodů. Od té doby jsem však myslel na to, jak se v Austrálii vrátím do závodu,” doplnil Sainz, který v Austrálii dokonce vyhrál.