Brown chce dohlédnout na to, aby McLaren neupadl jako Red Bull

Když tým vyhrává tak dominantním způsobem, jakým se to loni dařilo Red Bullu, musí si dát pozor na dvě věci. V první řadě, aby ho nerozložili soupeři svými politickými útoky, a aby se nerozežral zevnitř. Generální ředitel McLarenu Zak Brown je odhodlán udělat všechno proto, aby se jeho stáji nestalo ani jedno, ani druhé.

Tradiční britský tým dosáhl v posledních dvou sezónách obdivuhodných úspěchů. Po loňské VC Bahrajnu byl v hodnocení konstruktérského šampionátu doslova na poslední příčce — a nebylo to žádnou náhodou —, a za necelé dva roky mu už kraluje s náskokem 41 bodů.

Vděčí za to zejména několika změnám na klíčových pozicích, ale Zak Brown uznává, že výsledky překonaly všechna očekávání. „My jsme předběhli náš časový plán,“ usmívá se americký byznysmen. „Myslel jsem si, že se jednou dostaneme přibližně do naší dnešní pozice, ale nikdy bych neřekl, že budeme už v následujícím roce konstruktérskou jedničkou. Proč? Náš tým odvádí fantastickou práci, ale když se toto auto rodilo, tak náš větrný tunel ještě nebyl otevřen a lidé jako Rob [Marshall] sem ještě nepřišli [z Red Bullu].“

„Teď jedeme na sto procent, jsme při plné síle. Víme však, že v momentě, kdy sundáte nohu z plynu, už jedete jen na 95 procent. Musíme si zachovat své tempo. Máme skvělý tým. Jde jen o to, nikoho neztratit, pokračovat v jeho budování, kde se dá, abychom určitě nezpomalili,“ připomněl své stáji.

Jedním z úkolů generálního ředitele je zajistit, že vedení bude mít dostatek prostoru pro prosazení změn, které považuje za důležité. Zatím se kroky Andreu Stellu ukazují jako velmi účinné, a tak Brown nemusí zasahovat do jeho práce. Nadále však musí lidi pod sebou chránit a tvořit jakýsi štít před veřejností či médii.

I proto nespí moc klidně. „Já se pořád bojím, už od začátku sezóny 2023 se bojím a doufám, že se takhle budu bát navždy,“ vyznal se Brown. „Na světě jsou dva typy lidí; ti, kteří jsou motivováni vzrušením z vítězství, a ti, které motivuje strach z prohry. Mě motivuje strach z prohry, ten mě každé ráno vyhání z postele. Asi je to méně zdravé, více stresující, a asi to vysvětluje, proč jsem měl před půldruhým rokem vředy!“

„Nikdy se neuvolním, nikdy se necítím komfortně. Myslím si však, že necítit se komfortně je dobré. Důležité je to držet pod kontrolou, ale já to nevidím tak, že bych jednoho dne sundal nohu z plynu, protože když se zahledíte do dálky, uvidíte problémy,“ plynule se přesouvá k dalšímu tématu, na které chtěl poukázat.

Brown se snaží pohltit část tlaku, který na McLaren vyvíjí veřejnost a soupeři, ale zároveň je nutné dbát na interní vztahy. Při těchto slovech přitom nápadně ukazuje prstem na Red Bull, který si své problémy přivodil sám. Podle Browna však nejen tím, že by nepostavil dostatečně dobré auto, ale že někteří aktéři ho rozkládají zevnitř.

„Andrea to říká skvěle: Nezakousni do otráveného jablka,“ zmínil jednu z často používaných frází šéfa stáje. „Všichni teď mluví jen o flexibilním křídle a podobných věcech, a já musím náš tým co nejlépe izolovat od tohoto zkoumání. Vím, že lidé to budou rozmazávat a já musím tým chránit, protože pokud se podíváte na jednu konkrétní stáj, tak v ní je toho otráveného dost a hodně se ještě objeví.“

Nemusíte hádat třikrát, na koho tím Brown narážel. Volil totiž velmi přímá slova: „Je to přímo neuvěřitelně skvělý tým, který v tuto chvíli jde nesprávným směrem kvůli své morální kultuře.“

V Red Bullu se něco muselo pokazit a prý je zřejmé, co to je. „Jejich větrný tunel se za ten rok nezměnil. Myslím si, že je to kulturou. Lidé odcházejí, je tam pořádný zmatek. Podívejte se na vedení; jeden šéf týmu něco vyhlásí, pak Helmut řekne něco jiného. Jezdci nejsou šťastní a otcové jezdců…“ odmlčel se, aby nakonec dodal: „Je to však ta samá továrna s obrovským rozpočtem. Co se tedy změnilo? Kultura.“

Mimochodem, za dva týdny uplyne rok od smrti Dietricha Mateschitze.