Adrian Newey po Sennově nehodě uvažoval nad odchodem z Formule 1

V dnešní den si připomínáme 30. výročí smrti Ayrtona Senny. Prvního května na velikána nejen brazilského, ale světového motorsportu vzpomíná celá Formule 1. Několikanásobně to platí o Adrianu Neweym, který si dlouho kladl za vinu Sennovu smrt a uvažoval, že kvůli ní skončí s Formulí 1.

Velká cena San Marina 1994 se do historie zapsala jako nejsmutnější v dějinách Formule 1. Již páteční nehoda Rubense Barrichella byla jakousi předzvěstí toho, co mělo přijít. V sobotní kvalifikaci vyhasl život rakouského závodníka Rolanda Ratzenbergera, který doplatil na to, že se mu v zatáčce Villeneuve pod monopostem zaseklo přední křídlo a v plné rychlosti vrazil do bariéry. Během nehody bylo zaznamenáno nejvyšší přetížení v historii na úrovni 500 G.

O den později do závodu nastoupil i Ayrton Senna. V kokpitu měl rakouskou vlajku na památku Rolanda Ratzenbergera, ale už s ní nestihl zamávat na Rolandovu počest. V zatáčce Tamburello, která se nachází jen pár metrů před místem Ratzenbergerovy nehody, vyletěl z trati a trefil betonovou bariéru.

Neurochirurg Sid Watkins, který vedl tým lékařů Formule 1 na okruhu, byl u Senny, když odešel na věčnost. „Vypadal klidně. Otevřel jsem mu víčka a z jeho zornic bylo zřejmé, že utrpěl rozsáhlé poškození mozku. Vytáhli jsme ho z kokpitu a položili na zem. Jak jsme to dělali, vydechl, a přestože nejsem věřící, cítil jsem, že v té chvíli odešel jeho duch.“

Sennovi kolegové z Williamsu vše sledovali se zatajeným dechem z boxů. Pochmurná atmosféra brzy zahalila celý paddock a Adrian Newey, konstruktér monopostu FW16, si Ayrtonovu smrt dlouho vyčítal. Na podzim loňského roku přiznal, že nezvládl přechod na nová pravidla a „celkem zbabral aerodynamiku“ auta.

„V souvislosti s auty z roku 1994 mě jedna věc hluboce mrzí. Bez ohledu na to, co bylo příčinou nehody v Imole, můžete o našem autě s určitostí říci, že bylo aerodynamicky nestabilní,“ vyznal se Adrian Newey v říjnové části podcastu Beyond the Grid. „Jezdit v něm bylo nesmírně těžké. Čím byl okruh hrbolatější, tím to bylo horší.“

Michael Schumacher si už ve šestém kole všiml, že Ayrton Senna ve zatáčce Tamburello zvolil jinou stopu. Na hrbolatém asfaltu jeho auto viditelně poskočilo. V dalším kole bylo po všem. „Samozřejmě, Imola byla dost hrbolatá trať, takže co s tím autem v kvalifikaci dokázal, bylo něco výjimečného.“

Brazilec i přes vážné problémy s monopostem získal pole position. „V Brazílii [na úvodním závodě sezóny] se mu podařilo udržet si tu rychlost, ale ke konci závodu se roztočil v poslední zatáčce. Z auta dostal jeho rychlost.“

„Damon [Hill] z něj nedokázal vyždímat takové výkony, takže závod dokončil, ale věděl, že auto bylo nestabilní. Ayrton měl sebevědomí a sebedůvěru, že dokáže auto udržet pod kontrolou, a vždy to zkusil. Jeho ovládání auta a koncentrace byly výjimečné,“ pokračoval 65letý Brit.

Sportovní svět přišel o legendárního jezdce, což Neweyho trápilo dlouhá léta. Po nehodě uvažoval i nad tím, že se s Formulí 1 rozloučí. „Musím říct, že jsem nad tím uvažoval. Byli byste blázen nebo byste nebyli zcela v pořádku, kdybyste nezačali pochybovat o sobě nebo o tom, co děláte.“

„V první řadě by to však bylo velmi sobecké, protože kdyby Patrick [Head, tehdejší šéfinženýr], já nebo kdybychom se oba rozhodli skončit, tým bychom zanechali v totálním zmatku. Bez ohledu na to, co způsobilo nehodu, se jako u každé chyby musíte poučit a musíte na to zareagovat. Třeba se pokusit postarat se o to, že budou přijata adekvátní opatření, aby se už nikdy nic takového nezopakovalo,“ doplnil Newey.

Formule 1 se z tohoto černého dne skutečně poučila a už před závodem ve Španělsku změnila technické parametry monopostů a zredukovala přítlak o přibližně 15 procent. Od VC Kanady byla povinná řada bezpečnostních prvků včetně boční ochrany hlavy, posílení závěsů, prodloužení kokpitů, aby hlava pilota nenarazila na přední hranu, či odstranění horního sacího otvoru, čímž se snížil výkon pohonných jednotek.

Byl to však jen začátek. V následujících letech byla zavedena řada dalších opatření nejen z hlediska konstrukce monopostů a jejich ochranných prvků, ale i samotných okruhů. Změn se dočkaly i zatáčky Tamburello a Villeneuve, ve kterých se do dnešního dne nacházejí šikany.

A tak smrt dvou pilotů během jednoho víkendu umožnila přežít mnoha dalším.