Hamilton v Kataru zajel 300 metrů, ale i tak vyzývá piloty, aby „nebyli slaboši“

Velká cena Kataru se stala jedním z důležitých bodů veřejné diskuse v roce 2023. I když chceme vidět piloty, jak na to neustále tlačí a podávají nadlidské výkony, někde přece jen musíme mít mantinely. Mezi hrdinstvím a zbytečným rizikem je velmi tenká hranice. Katarská diskuse trochu rozdělila společnost a proti většinovému názoru vystoupil Lewis Hamilton. I když v Kataru zajel jen 300 metrů, vyzval své kolegy, aby „nebyli slaboši“.

Asi všichni souhlasíme, že podmínky v Kataru byly extrémní. Byly však za hranou? Kde nakreslíme hranici, kterou už v budoucnosti nepřekročíme? Je teplota 80 stupňů v kokpitu monopostu moc? A co 90 stupňů? Někde se ta čára musí nakreslit.

Velmi vokální byli po katarským závodě veteráni jako Martin Brundle nebo Gerhard Berger, kteří občas rádi porovnávají staré a nové časy. Faktem však je, že v současných autech nezávodili, jejich vozy nebyly tak rychlé v zatáčkách a neměli pod zadkem elektronické a hydraulické systémy, jejichž teplota dosahuje až 120 stupňů Celsia.

I když se většina jezdců po Kataru vyjádřila pro hledání způsobů, jak zabránit extrémnímu přehřívání kokpitů, proti proudu se vydal ten, jehož neděle trvala jen deset sekund – Lewis Hamilton.

„Jak vždy, i teď budu kontroverzní,“ prohlásil sedminásobný šampion před novináři v Austinu. „Samozřejmě, já ten závod neabsolvoval, nemohl jsem zažít tu bolest ostatních jezdců, ale závodím ve Formuli 1 už dlouho.“

„V Malajsii bylo svého času mnohem tepleji a já vím, jaké to je, když během závodu ztratíte čtyři nebo více kilogramů na váze a po jeho skončení se nedokážete ani postavit. Myslím si, že toto je extrémní sport. Nenajdete maratónské běžce, kteří v cíli omdlí a začnou tvrdit, že závod by měl být zkrácen,“ prohlásil Hamilton.

„Toto je extrémní sport a platí nám za naši práci hodně peněz. Z mého pohledu tedy říkám, že i když jsem se po některých závodech necítil nejlépe, prostě jsem musel tvrději trénovat. Alespoň tak jsem to udělal já,“ dodal Lewis.

Jako fanoušci Formule 1 často máme před očima představy o gladiátorech z 50. let, kteří si vystačili s dřevěnými helmy a leteckými brýlemi. Když tedy Brundle, Berger či Hamilton naznačují současným jezdcům, aby se vzchopili, co by jim asi tak odkázali Juan Manuel Fangio nebo Stirling Moss, kteří vystupovali z auta s horkým olejem na holé tváři?

Je těžké to porovnat, protože současná auta jsou mnohem rychlejší a mnohem složitější než před 30 lety. Faktem také je, že dnešní piloti trénují mnohem tvrději a mají mnohem přísnější životosprávu než jejich předchůdci. Neměli bychom se proto spěchat s zbytečnými soudy.

„Já osobně nechci závody zkracovat nebo nám je jakkoliv usnadňovat. Chci, aby to bylo extrémní,“ prohlásil Hamilton. „Chci cítit rozdíl, chci cítit bolest, chci s tréninkem a odhodláním navíc získat to jedno kolo navíc, které mě dostane do cíle závodu. O tom to přece je.“

„Se změnami musíme být opatrní. Dnes tu máme obrovské výjezdové zóny a traťové limity. Za dob Ayrtona Senny jste za obrubníkem měli trávu a za svou chybu jste zaplatili. Mám pocit, že bychom neměli být takoví slaboši,“ prohlásil sedminásobný šampion.

„Samozřejmě, kdybych ten závod odjel, také bych měl problém vystoupit z kokpitu. Přesně to na tom však miluji. Přibližujeme se k tomu, co bylo v minulosti, kdy Mansell po závodech omdlíval – je to extrém a my máme být elitní sportovci, což znamená, že musíte tlačit na hranici svých možností,“ řekl Hamilton.