Nico Hülkenberg

Některé závodní kariéry se dají popsat sérií trofejí. Příběh Nica Hülkenberga je zajímavější: začal dominantním tažením juniorskými kategoriemi, pokračoval pole position ve Formuli 1, přinesl mu celkové vítězství ve 24 hodin Le Mans a po letech čekání i vytoužené pódium v královské disciplíně. Mezitím několikrát přišel o stálé místo na startovním roštu a pokaždé si dokázal najít cestu zpět.

Německý jezdec si během let vybudoval pověst rychlého a technicky zdatného pilota, kterého týmy oceňovaly především pro konzistentnost, zkušenosti a schopnost podat výkon i bez ideálních podmínek. Jeho životopis zároveň připomíná, že kariéru jezdce neurčuje jen počet vítězství ve Formuli 1.

Od motokár k monopostům

Nico Hülkenberg se narodil v roce 1987 v německém Emmerichu. K motokárám se dostal ještě jako dítě a velmi rychle začal dosahovat výsledků, které naznačovaly výrazný talent. V roce 2002 se stal německým juniorským mistrem v motokárách a o rok později získal titul německého šampiona.

Přechod do monopostů jeho postup nezpomalil. V roce 2005 vyhrál německý šampionát Formule BMW a úspěchy pokračovaly i na mezinárodní scéně. V seriálu A1 Grand Prix reprezentoval Německo a v sezoně 2006/2007 výrazně přispěl k týmovému titulu. Během ročníku nasbíral devět vítězství a potvrdil, že zvládá nejen rychlá kvalifikační kola, ale i tlak závodů na vyšší úrovni.

Následovala Formula 3 Euro Series. Po prvním roce, v němž sbíral zkušenosti, se v sezoně 2008 stal šampionem. Ve stejném období už byl součástí programu Williamsu a dostával první příležitosti v monopostu Formule 1.

Poslední velkou zastávkou před vstupem mezi elitu byla GP2 Series, dnešní Formule 2. Hülkenberg do ní nastoupil v roce 2009 s týmem ART Grand Prix a titul získal hned ve své nováčkovské sezoně. Pět vítězství a celkové prvenství definitivně odstranily pochybnosti o tom, zda je připravený na Formuli 1.

Jeho juniorský životopis byl v té době mimořádně přesvědčivý: postupně získal tituly ve Formuli BMW, A1 Grand Prix, Formula 3 Euro Series i GP2.

Williams a senzační pole position

Do Formule 1 vstoupil v roce 2010 jako jezdec Williamsu. Jeho týmovým kolegou byl mimořádně zkušený Rubens Barrichello, takže nováček okamžitě čelil velmi náročnému srovnání.

Hülkenberg bodoval už ve své třetí Grand Prix, ale moment, který definoval jeho první sezonu, přišel až v jejím závěru. V kvalifikaci na Velkou cenu Brazílie využil měnících se podmínek na Interlagosu a senzačně získal pole position. Nebyla výsledkem dominantního monopostu – Williams v té době nepatřil mezi týmy pravidelně bojující o první místo. O to větší ohlas jeho výkon vzbudil.

Ani pole position však nestačila k udržení místa. Williams před následující sezonou změnil jezdecké složení a Hülkenberg zůstal bez závodní sedačky.

Místo odchodu z Formule 1 přijal pro rok 2011 pozici testovacího a rezervního jezdce Force India. Byl to krok zpět z pohledu počtu odjetých závodů, ale zároveň způsob, jak zůstat přímo v prostředí šampionátu.

Force India a první velká šance na vítězství

Trpělivost se vyplatila. V roce 2012 se Hülkenberg vrátil na startovní rošt jako plnohodnotný jezdec Force India.

Jedna z největších příležitostí jeho kariéry přišla při Velké ceně Brazílie. V náročných podmínkách se pohyboval na čele a určitou dobu závod dokonce vedl. Při souboji s Lewisem Hamiltonem však došlo ke kontaktu a šance na výsledek, který mohl zásadně změnit jeho statistiky ve Formuli 1, se rozplynula.

Brazílie 2012 se později zařadila mezi řadu víkendů, během nichž se Hülkenberg dostal do blízkosti pódia, aniž by na ně skutečně vystoupil.

Na sezonu 2013 přestoupil do Sauberu. Navzdory komplikovanému začátku roku dokázal zejména v jeho druhé polovině pravidelně bojovat o body. Po jediné sezoně se však vrátil do Force India, kde strávil další tři roky.

Právě toto období upevnilo jeho pozici jednoho z respektovaných jezdců středu pole. Hülkenberg pravidelně získával body a dokázal využívat příležitostí, které mu technika nabízela, ale monopost schopný soustavně bojovat o vítězství nikdy neměl.

Le Mans: úspěch, který přesáhl Formuli 1

Největší triumf dosavadní kariéry paradoxně nepřišel ve Formuli 1.

Porsche Hülkenberga angažovalo pro svůj program v nejvyšší kategorii vytrvalostních závodů. Během sezony 2015 tak kombinoval povinnosti ve Force India s jízdou v technologicky mimořádně vyspělém prototypu Porsche 919 Hybrid.

Závod 24 hodin Le Mans absolvoval společně s Nickem Tandym a Earlem Bamberem. Posádka vozu s číslem 19 ujela během jednoho dne 395 kol a získala celkové vítězství.

Hülkenberg se tak stal vítězem jednoho z nejprestižnějších motoristických podniků světa hned při svém prvním startu v Le Mans. Byl přitom aktivním jezdcem Formule 1, což bylo v moderní éře neobvyklé.

Úspěch měl zvláštní váhu i pro Porsche. Automobilka jím získala své první celkové vítězství v Le Mans od roku 1998 a zároveň odstartovala období dalších úspěchů modelu 919 Hybrid.

Pro Hülkenberga zůstalo Le Mans důkazem, že jeho schopnosti nebyly vázané jen na monoposty. Sám toto vítězství opakovaně řadil mezi nejvýznamnější vzpomínky své kariéry.

Tovární éra Renaultu

Po letech strávených především v menších týmech přijal Hülkenberg nabídku továrního Renaultu a od sezony 2017 se stal součástí projektu, který se snažil postupně vrátit francouzskou značku mezi přední týmy Formule 1.

V Renaultu strávil tři sezony. Nejvýše v celkovém pořadí jezdců se dostal v roce 2018, kdy skončil sedmý. Byl to nejlepší výsledek jeho kariéry v konečném pořadí mistrovství světa.

Zároveň však pokračovalo zvláštní statistické prokletí. Hülkenberg dokázal sbírat body a pravidelně se pohybovat v první desítce, ale pódium mu stále unikalo.

Výraznou promarněnou příležitostí byla Velká cena Německa 2019. V chaotickém deštivém závodě na Hockenheimringu bojoval o velmi dobré umístění, ale po výjezdu mimo trať skončil v bariéře. Domácí pódium, které se v určitém okamžiku zdálo reálné, se opět nekonalo.

Po skončení sezony 2019 Renault jeho smlouvu neprodloužil a Hülkenberg podruhé v kariéře přišel o stálé místo na startovním roštu.

Z gauče přímo do Formule 1

To, co následovalo, se stalo další charakteristickou součástí jeho kariéry.

V sezoně 2020 dostal nečekanou příležitost od Racing Pointu. Když Sergio Pérez nemohl nastoupit kvůli pozitivnímu testu na koronavirus, tým povolal Hülkenberga jako náhradníka. Bez standardní přípravy se musel během krátké doby znovu adaptovat na monopost Formule 1.

Při dalším záskoku na Nürburgringu byla situace ještě extrémnější. Hülkenberg původně neměl o víkendu závodit, ale po zdravotních problémech Lance Strolla dostal povolání na poslední chvíli. Do kvalifikace nastupoval prakticky bez přípravy a z posledního místa na startu se následně v závodě dostal až na osmou příčku.

Později sám tento víkend označil za jeden z momentů kariéry, na které byl obzvlášť hrdý.

Po přeměně Racing Pointu na Aston Martin zůstal s týmem spojený jako rezervní jezdec. V roce 2022 ještě dvakrát zastoupil Sebastiana Vettela.

Hülkenberg tak sice tři sezony neměl stálé závodní místo, z prostředí Formule 1 však nikdy úplně nezmizel.

„Hülkenback“: plnohodnotný návrat s Haasem

Před sezonou 2023 přišlo rozhodnutí, které bylo v moderním prostředí Formule 1 neobvyklé. Haas místo dalšího mladého jezdce sáhl po tehdy 35letém Hülkenbergovi a vrátil ho na startovní rošt na plný úvazek.

Po třech letech bez kompletní sezony dokázal, že rychlost neztratil. Výrazný byl zejména v kvalifikacích. Haas měl během jeho prvního roku problémy se závodním tempem a opotřebením pneumatik, takže dobré startovní pozice nebylo vždy možné proměnit v bodové výsledky, Hülkenberg však svým návratem přesvědčil tým o své hodnotě.

V Haasu zůstal i následující sezonu. Jeho výkony zároveň přitáhly pozornost projektu, který připravoval jeden z největších nových vstupů do Formule 1.

Návrat do Hinwilu a konečně pódium

V roce 2025 se Hülkenberg vrátil do týmu ze švýcarského Hinwilu, za který už jezdil v sezoně 2013. Tentokrát však měla spolupráce širší význam. Sauber se připravoval na přeměnu v tovární tým Audi a zkušený Němec byl vybrán jako jedna z klíčových součástí projektu.

Právě během této etapy skončilo jedno z nejdelších čekání v dějinách Formule 1.

Do Velké ceny Velké Británie 2025 startoval Hülkenberg až z devatenácté pozice. Proměnlivé počasí, strategická rozhodnutí a bezchybná jízda ho však postupně posouvaly dopředu. V závěru se dostal na třetí místo a pozici dokázal udržet až do cíle.

Po 238 předchozích startech ve Formuli 1 tak při svém 239. startu konečně vystoupil na pódium.

Symboličtější výsledek se hledal jen těžko. Jezdec, jehož jméno bylo roky spojené s rekordem v počtu Grand Prix bez pódia, tuto kapitolu uzavřel závodem, do kterého vyrážel téměř z úplného konce pole.

Nová kapitola s Audi

Přeměnou Sauberu v tovární tým Audi se Hülkenberg stal součástí další významné kapitoly motoristické kariéry. Audi si ho vybralo s předstihem jako jednoho z jezdců svého projektu a do nové éry vstoupil po boku Gabriela Bortoleta.

Pro německého pilota jde zároveň o spojení dvou dlouhých příběhů. Hülkenberg strávil většinu profesního života ve Formuli 1, zatímco Audi vstoupilo do šampionátu s vlastním továrním programem po desetiletích úspěchů v jiných disciplínách motoristického sportu.

Jeho role už není jen o samotné rychlosti. Roky strávené ve Williamsu, Force India, Sauberu, Renaultu, Haasu i v pozici rezervního jezdce mu přinesly zkušenosti s velmi rozdílnými technickými prostředími. Právě zpětná vazba a schopnost pomáhat při vývoji monopostu jsou při budování nového továrního projektu cennou součástí jezdeckého profilu.

Nico mimo kokpit

Hülkenberg si během kariéry udržoval poměrně civilní veřejný obraz. Sám se popisoval jako člověk, který ve volném čase dokáže bez problémů vypnout a odpočívat, přestože fyzická příprava profesionálního jezdce přirozeně tvoří významnou část jeho života.

V rámci tréninku využíval běh, posilování, tenis i cyklistiku. Tenis hrával i s dalšími jezdci Formule 1 a cyklistické vyjížďky byly jednou ze společných aktivit pilotů žijících v okolí Monaka. Z motoristických disciplín mimo F1 uváděl jako jednu z těch, které rád sleduje, MotoGP.

V rozhovorech otevřeně mluvil také o zájmu o automobily a hodinky. Navzdory přísně kontrolovanému režimu profesionálního sportovce se netajil slabostí pro čokoládu či burgery. Mezi jeho veřejně známými společníky se objevuje i pes Zeus.

Za přilbou působí Hülkenberg většinou klidně a pragmaticky. Když měl v jednom z rozhovorů charakterizovat sám sebe třemi slovy, vybral si odhodlanost, přímočarost a zábavnost. Je to popis, který docela dobře vystihuje i jeho profesní dráhu.

Kariéra postavená na vytrvalosti

Hülkenbergův životopis je v motoristickém sportu neobvyklý. Před vstupem do Formule 1 vyhrával prakticky všude, kam přišel. Stal se šampionem Formule BMW, A1 Grand Prix, Formula 3 Euro Series a GP2. Ve Formuli 1 získal pole position už v nováčkovské sezoně. Jako aktivní pilot F1 pak vyhrál 24 hodin Le Mans.

Přesto jeho kariéru dlouhé roky provázela absence výsledku, který se ve statistikách Formule 1 považuje za jeden ze základních ukazatelů úspěchu – pódiového umístění.

Jeho příběh však neskončil v okamžiku, kdy poprvé přišel o místo ve Williamsu. Neskončil ani po odchodu z Renaultu, ani během let v roli rezervního jezdce. Vrátil se do Haasu, později do Sauberu, stal se součástí továrního projektu Audi a nakonec se dočkal i pódia, které mu tak dlouho unikalo.

Právě proto se dá jeho kariéra charakterizovat méně jedním výsledkem a více schopností udržet si své místo napříč několika generacemi Formule 1. Nico Hülkenberg prošel od motokár přes dominantní juniorskou kariéru, pole position a vítězství v Le Mans až po návrat mezi stálé jezdce světového šampionátu. A ve sportu, kde může jediná sezona rozhodnout o další kariéře, je možná jeho nejvýraznějším úspěchem to, kolikrát dokázal získat další příležitost – a využít ji.