Williams

Williams začínal v roce 1977 v bývalé továrně na koberce, s jediným monopostem a rozpočtem, který nestačil na kompletní sezonu Formule 1. Z britské stáje založené Frankem Williamsem a Patrickem Headem se postupně stal jeden z nejúspěšnějších týmů šampionátu. Do konce sezony 2025 získal Williams devět Pohárů konstruktérů, sedm jezdeckých titulů mistra světa a 114 vítězství ve velkých cenách. Jeho nejúspěšnější období přišlo v 80. a 90. letech, kdy za tým jezdili Nigel Mansell, Alain Prost či Damon Hill. Po dlouhém ústupu z předních příček začal Williams pod novým vlastníkem opět postupovat vpřed a v roce 2025 obsadil páté místo v Poháru konstruktérů.

Frank Williams, Patrick Head a první vítězství ve Formuli 1

Historie současného týmu Williams začala v roce 1977, kdy Frank Williams společně s konstruktérem Patrickem Headem založili Williams Grand Prix Engineering. Frank už předtím provozoval vlastní závodní stáj, ale po neúspěšné spolupráci s podnikatelem Walterem Wolfem se rozhodl vybudovat nový tým prakticky od začátku.

Williams absolvoval svou premiérovou sezonu s monopostem March, přičemž za volantem se představil belgický jezdec Patrick Nève. O rok později už stáj nasadila vlastní vůz FW06, který navrhl Patrick Head. Novou jezdeckou posilou se stal Australan Alan Jones.

První velký úspěch přišel v sezoně 1979. Švýcarský jezdec Clay Regazzoni vyhrál Velkou cenu Velké Británie na okruhu Silverstone a zajistil Williamsu historicky první vítězství ve Formuli 1. Alan Jones následně přidal další čtyři triumfy a tým obsadil druhé místo v Poháru konstruktérů za Ferrari.

Už v sezoně 1980 získal Williams své první dva mistrovské tituly. Alan Jones se stal mistrem světa jezdců a stáj zároveň ovládla Pohár konstruktérů. Významnou roli sehrál monopost FW07, který díky využití přísavného efektu patřil mezi nejkonkurenceschopnější vozy šampionátu.

Williams dokázal v roce 1981 obhájit konstruktérský titul a o rok později se mistrem světa stal další jeho jezdec Keke Rosberg. Fin získal prvenství přesto, že během celé sezony vyhrál pouze jednu velkou cenu.

Dominance Williamsu v 80. letech a nehoda Franka Williamse

V polovině 80. let začal Williams spolupracovat s japonskou automobilkou Honda, která týmu dodávala výkonné turbomotory. Spojení britské konstrukce a japonských pohonných jednotek přineslo další období úspěchů.

V sezoně 1986 získal Williams svůj třetí Pohár konstruktérů, ačkoli boj o jezdecký titul nakonec vyhrál Alain Prost z McLarenu. Nigel Mansell a Nelson Piquet patřili mezi hlavní kandidáty na prvenství, ale jejich vzájemná rivalita a technické problémy ovlivnily konečný výsledek.

Rok 1986 zároveň přinesl jednu z nejtěžších událostí v osobním životě zakladatele týmu. Frank Williams utrpěl vážnou dopravní nehodu ve Francii, po níž zůstal ochrnutý a odkázaný na invalidní vozík. Přesto pokračoval ve vedení stáje a zůstal její ústřední osobností po následující desetiletí.

V sezoně 1987 Williams opět dominoval šampionátu. Nelson Piquet získal svůj třetí jezdecký titul a tým s výrazným náskokem vybojoval další Pohár konstruktérů. Mansell skončil v celkovém hodnocení druhý.

Po ukončení spolupráce s Hondou následovalo krátké období slabších výsledků. Williams však dokázal navázat nové technické partnerství s Renaultem, které se stalo základem jeho mimořádně úspěšné éry v 90. letech.

Zlatá éra Williamsu: Nigel Mansell, Alain Prost a Adrian Newey

Začátkem 90. let se Williams opět vypracoval v dominantní sílu Formule 1. Klíčovou roli sehrál příchod konstruktéra Adriana Neweyho, který začal spolupracovat s Patrickem Headem na vývoji nových monopostů.

Výsledkem byl revoluční Williams FW14B, který v sezoně 1992 využíval aktivní odpružení, pokročilou aerodynamiku a elektronické systémy pomáhající jezdci. Nigel Mansell s ním vyhrál devět ze šestnácti velkých cen a získal svůj jediný titul mistra světa. Williams zároveň s velkým náskokem ovládl Pohár konstruktérů.

V roce 1993 přišel do týmu Alain Prost, který navázal na Mansellovy úspěchy. Francouzský jezdec získal svůj čtvrtý jezdecký titul a Williams opět vyhrál i hodnocení konstruktérů.

Sezona 1994 se však zapsala do historie Williamsu tragickou smrtí Ayrtona Senny. Trojnásobný mistr světa přestoupil z McLarenu, ale při svém třetím startu za nový tým havaroval ve Velké ceně San Marina v Imole a utrpěl smrtelná zranění.

Williams navzdory tragédii pokračoval v boji o mistrovské tituly. Damon Hill prohrál souboj s Michaelem Schumacherem o jediný bod, zatímco britská stáj dokázala obhájit Pohár konstruktérů.

Další úspěchy následovaly v letech 1996 a 1997. Damon Hill se stal mistrem světa v sezoně 1996 a o rok později ho na trůnu vystřídal Jacques Villeneuve. Williams zároveň v obou sezonách získal konstruktérský titul.

Vítězství Jacquese Villeneuva v roce 1997 zůstává posledním jezdeckým titulem Williamsu. Ve stejném roce stáj získala i svůj devátý a zatím poslední Pohár konstruktérů.

Williams tak během šesti sezon od roku 1992 do roku 1997 vybojoval pět týmových titulů a čtyři jezdecká prvenství. Toto období představovalo vrchol jeho sportovní historie.

Od spolupráce s BMW k poslednímu vítězství v roce 2012

Po skončení spolupráce s Renaultem se Williams postupně vzdálil boji o mistrovské tituly. Na přelomu tisíciletí však dokázal obnovit svou konkurenceschopnost díky partnerství s automobilkou BMW.

Za tým v té době jezdili Ralf Schumacher a Juan Pablo Montoya, kteří pravidelně bojovali o pódiová umístění a vítězství. Nejblíže k dalšímu konstruktérskému titulu měl Williams v sezoně 2003, kdy obsadil druhé místo za Ferrari.

Po ukončení spolupráce s BMW v roce 2005 následovalo náročnější období. Tým opakovaně měnil dodavatele motorů a nedokázal držet krok s nejlepšími stájemi.

Nečekaný úspěch přišel ve Velké ceně Španělska 2012. Venezuelský jezdec Pastor Maldonado získal pole position a následně vyhrál závod před domácím favoritem Fernandem Alonsem na Ferrari. Šlo o první vítězství Williamsu od roku 2004 a zároveň o jeho poslední triumf ve Formuli 1 do konce sezony 2025.

Krátké výsledkové oživení přinesly roky 2014 a 2015. Williams díky motorům Mercedes a jezdecké dvojici Felipe Massa a Valtteri Bottas pravidelně bojoval o stupně vítězů. V obou sezonách obsadil třetí místo v Poháru konstruktérů.

Tyto výsledky však nedokázal dlouhodobě udržet. Po sezoně 2017 následoval výrazný pokles výkonnosti, který postupně přerostl ve vážné sportovní a finanční problémy.

Prodej Williamsu v roce 2020 a konec rodinné éry

Druhá polovina předchozího desetiletí přinesla Williamsu jedny z nejhorších výsledků v jeho historii. Stáj nedokázala držet krok s technickým vývojem konkurence a její monoposty se pravidelně pohybovaly na konci startovního pole.

V sezoně 2019 získal Williams pouze jediný bod. Následující ročník zakončil dokonce bez bodového zisku, což jen zvýraznilo potřebu zásadních organizačních změn.

V srpnu 2020 rodina Williamsových prodala stáj americké investiční společnosti Dorilton Capital. Nový vlastník převzal celý tým a zajistil financování jeho dalšího fungování.

Krátce po prodeji opustila vedení Claire Williamsová, dcera zakladatele stáje, která od roku 2013 zajišťovala její každodenní řízení. Spolu s ní skončilo i oficiální působení Franka Williamse ve vedení týmu.

Prodej znamenal konec více než čtyřicetileté rodinné éry, během níž se Williams vypracoval mezi nejúspěšnější stáje Formule 1. Frank Williams zemřel v listopadu 2021 ve věku 79 let.

Noví vlastníci postupně začali investovat do modernizace technického vybavení a personálního obsazení. Sportovní výsledky se však zlepšovaly pomaleji.

V sezoně 2021 získal George Russell druhé místo v deštěm zkrácené Velké ceně Belgie. Šlo o první pódiové umístění Williamsu od roku 2017. Britský jezdec následně přestoupil do Mercedesu a novým lídrem stáje se stal Alex Albon.

James Vowles a přestavba Williamsu

Významný krok v reorganizaci týmu přišel před sezonou 2023, kdy se novým šéfem Williamsu stal James Vowles. Britský manažer předtím dlouhá léta působil v Mercedesu, kde se podílel na úspěších továrního týmu během jeho dominantní éry.

Vowles dostal za úkol zmodernizovat fungování stáje a vytvořit podmínky pro její návrat mezi konkurenceschopné týmy. Williams proto začal investovat do infrastruktury, výrobních procesů a rozšíření technického oddělení.

Důležitou posilou se stal Pat Fry, který v listopadu 2023 nastoupil do funkce technického ředitele na úrovni celé organizace. Zkušený britský inženýr předtím pracoval pro McLaren, Ferrari i Alpine a dostal významnou roli při reorganizaci technického zázemí Williamsu.

V sezoně 2023 obsadila stáj sedmé místo v Poháru konstruktérů, přičemž většinu bodů získal Alex Albon. O rok později však Williams klesl na devátou příčku. Monopost FW46 trpěl několika nedostatky a tým zápasil i s nedostatečnou dostupností náhradních dílů.

Během sezony 2024 dostal příležitost také argentinský jezdec Franco Colapinto, který nahradil Logana Sargeanta. Jeho výkony přinesly několik bodovaných výsledků, ale Williams přesto zakončil ročník pouze se 17 body.

Zásadní posilou pro následující sezonu se stal Carlos Sainz, který po čtyřech letech opustil Ferrari. Španělský jezdec podepsal s Williamsem víceletou smlouvu a vytvořil jezdeckou dvojici s Alexem Albonem.

Williams v sezoně 2025: Dvě pódia Carlose Sainze a páté místo v šampionátu

Williams vstoupil do sezony 2025 s monopostem FW47 a jezdeckou dvojicí Carlos Sainz – Alex Albon. Už úvodní závod naznačil, že britská stáj udělala výrazný pokrok oproti předchozímu ročníku.

Albon obsadil v úvodní Velké ceně Austrálie páté místo a v podobných výkonech pokračoval i během dalších podniků. Mezi jeho nejlepší výsledky patřila pátá místa v Miami, Imole a Nizozemsku.

Sainz se po přestupu z Ferrari zpočátku hůře přizpůsoboval novému prostředí a výsledky často ovlivňovaly technické problémy či nepovedené závody. Postupně však dokázal využít rostoucí konkurenceschopnosti monopostu Williams.

První velký úspěch přišel ve Velké ceně Ázerbájdžánu 2025, kde Carlos Sainz obsadil třetí místo. Španělský jezdec odstartoval z druhé příčky a po výborném výkonu získal první pódiové umístění Williamsu od roku 2021.

Další pódium přidal v předposlední Velké ceně sezony v Kataru. Sainz opět skončil třetí a jeho výsledek definitivně zajistil Williamsu páté místo v Poháru konstruktérů.

Tým tak splnil svůj hlavní sportovní cíl ještě před závěrečným závodem v Abú Zabí.

Williams zakončil sezonu 2025 na pátém místě Poháru konstruktérů se ziskem 137 bodů. Oproti předchozímu ročníku si polepšil o čtyři příčky a získal o 120 bodů více.

Alex Albon obsadil v celkovém hodnocení jezdců osmé místo se 73 body, zatímco Carlos Sainz skončil devátý se 64 body. Oba se tak umístili v nejlepší desítce šampionátu.

Páté místo představovalo nejlepší výsledek Williamsu od roku 2017 a potvrdilo pokrok, kterého tým dosáhl pod vedením Jamese Vowlese. Významnou roli sehrálo také posílení technického oddělení a zlepšení fungování stáje po převzetí společností Dorilton Capital.

Sezona 2025 zároveň znamenala začátek nového období pod názvem Atlassian Williams Racing. Americká technologická společnost Atlassian se stala titulárním partnerem stáje v rámci jedné z nejvýznamnějších komerčních dohod v její historii.

Ačkoli Williams do konce roku 2025 neukončil čekání na další vítězství ve Formuli 1, dvě pódia Carlose Sainze a pravidelné bodované výsledky Alexe Albona představovaly jasný posun oproti předchozím sezonám.

Britská stáj tak vstupovala do další kapitoly své historie s devíti konstruktérskými a sedmi jezdeckými tituly. Williams si na konci sezony 2025 udržoval pozici třetího nejúspěšnějšího týmu v historii Formule 1 podle počtu Pohárů konstruktérů, za Ferrari a McLarenem.