Coulthard porovnává legendy F1: Senna a Prost nebyli tak arogantní jako Mansell

Historie Formule 1 pamatuje na mnohé velikány a Ayrton Senna s Alainem Prostem rozhodně patří mezi ně. Jejich jezdecký projev známe, ale jací byli v zákulisí? Podle Davida Coultharda je jedna věc všechny tři spojuje, ale prozradil i to, v čem se liší od Nigela Mansella.

David Coulthard zahájil svou formulovou kariéru ve Williamsu, a tak měl možnost spolupracovat s Ayrtonem Sennou, Nigelem Mansellem i Alainem Prostem, který jen pár měsíců před tragickým závodem v Imole ukončil kariéru. V červencovém podcastu Beyond the Grid se virtuálně vrátil právě do roku 1994, ve kterém po Sennově smrti odjel svůj debut ve Formuli 1. Po smrti Ayrtona Senny se v kokpitu střídal právě s Mansellem.

Jaké to tedy bylo spolupracovat s Nigelem Mansellem, který letos oslavil 71 let? David Coulthard prozradil, jak se odlišoval od zmíněné dvojice. „Jsou to velmi rozdílné osobnosti. Mansell byl jedním z přirozeně nejtalentovanějších jezdců, byl velmi odvážný a silný v době, kdy jízda v autech byla fyzicky velmi náročná. Jezdilo se bez posilovače řízení a podobně. A byl odvážný. Měl absolutní víru v sebe.“

„Kvůli tomu se však zdál být trochu prchlivý a dostával se na hranu přehnaného sebevědomí. Dalo by se to říct i jiným slovem — arogance. Jsem jeho obrovský fanoušek a mám před všemi těmito jezdci velký respekt, takže to teď neříkám, abych urazil někoho, kdo na Nigelovi vidí jen samá pozitiva. Já při odpovědi na tuto otázku jen reaguji na realitu,“ ujistil DC.

Na druhé straně Prost prý takovým přehnaným sebevědomím neoplýval. „Alain? Introvert, trochu nervózní. Vždy si kousal nehty a minimalizoval počet kol, které odjel na trati. V první řadě proto, že chtěl trávit čas analyzováním dat s inženýry, ale já si myslím, že si zároveň uvědomoval, že každé kolo znamenalo i riziko nehody a každé kolo znamenalo i potenciální zranění. Myslím si, že se snažil o to, aby se každé jedno kolo počítalo.“

„A nakonec tu máme někoho jako Ayrton, kdo byl někde mezi těmito dvěma jezdci,“ plynule pokračoval Coulthard. „Možná nebyl až tak arogantní jako Nigel, když mluvil o svých úspěších. Během jízdy byl však naprosto odhodlaný. Věřil si a věřil tomu, že ho po okruhu doprovází jakási vyšší moc.“

Co tedy všechny tři spojovalo? Jako u všech velikánů Formule 1, i oni vynikali v tom, že dokázali semknout celý tým. Pevné mezilidské vztahy jsou neméně důležité na cestě k mistrovským titulům jako dobrý monopost.

„Kromě rychlosti se našla jedna věc, která je spojovala, a tou byla naprostá propojenost s týmem a klíčovými lidmi, kteří byli tahouny z hlediska výkonnosti auta,“ poznamenal skotský závodník. „Ať už to byl závodní inženýr, konstruktér, šéf týmu, od kterého chtěli, aby lobboval o uvolnění prostředků v oblasti, kde podle nich ztráceli oproti konkurenci. Byli jako dirigenti v orchestru, v brilantním orchestru, který je na svém vrcholu. V jisté chvíli však naskočili do auta a tento výkon využili.“