Ricciardovi kvalifikace moc nevyšla, ale na ruku se nechce vymlouvat
Návraty po tak závažném zranění, jaké utrpěl Daniel Ricciardo v Zandvoortu, bývají těžké. Tento opravdu byl, protože věčně usměvavý Australan prohrál interní souboj s týmovým kolegou a v Q2 obsadil pouze patnáctou příčku. Dá se něco z toho připsat jeho zranění? I jemu by přidalo na psychické pohodě, kdyby se na něj mohl vymluvit, ale prý to nebyl tento případ.
Zpočátku jsme věřili, že Daniel Ricciardo se za pár týdnů vrátí do kolotoče F1 a zotaví se podobně rychle jako Lance Stroll. Nakonec jsme na něj čekali pět velkých cen. Sedminásobná zlomenina záprstní kosti, kterou bylo třeba zachránit osmi šrouby, totiž není žádná legrace.
Nikdo proto nebude Danielovi Ricciardovi vyčítat, že v pátek ztratil na týmového kolegu tři desetiny sekundy a obsadil pouze patnácté místo. Možná si to však bude vyčítat on sám. “Tento výsledek neměl nic společného s mou rukou, takže to je pozitivní,” poukazuje na to dobré.
Teoreticky se mohl vrátit i dříve, ale nemělo smysl riskovat. “Hraje roli i adrenalin a podobné věci, ale proto jsem nejel do Kataru. Chtěl jsem si zajet na simulátor a jezdit na něm prakticky čtyři dny v kuse. Řekl jsem týmu, ať mě na něm nechají, dokud nebudu unavený nebo mě něco nebude bolet. Vím tedy, že vše je v pořádku a jsem za to vděčný. Kéž by výsledky byly lepší, ale ruka je v pořádku.”
Ricciardo během své pauzy trénoval, i když s levou rukou toho moc dělat nemohl. Ani fyzická příprava však nepředstavovala handicap, prozradil. “Jen asi dva závody jsem v závodní formě, ale je to v pořádku. Samozřejmě, je tu horko a trať je fyzicky náročná. Byl jsem hozen do hluboké vody, ale celkem dobře jsem v ní začal plavat. V noci budeme pracovat na některých věcech, ale auto už nezměníte. Monoposty jsou v parc fermé, ale i tak se můžeme něco naučit.”
Jako bychom narazili na strop, hodnotí Ricciardo
Ani ruka, ani fyzická příprava, ale auto má mít na svědomí vypadnutí obou jezdců AlphaTauri v Q2. Ricciardovi určitě nepomohl ani sprintový formát víkendu. Místo tří tréninků, které by využil k seznámení se s vylepšeným monopostem, si před kvalifikací musel vystačit s jedním.
“Dnes ráno jsem určitě cítil, že jsem se do toho dostal,” ujistil fanoušky Daniel Ricciardo. “Už během prvních pár kol jsem se cítil sebevědomě, což je znamení, že auto se zlepšilo. S jedním tréninkem to bylo těžké, ale měl jsem pocit, že čím více jsem na to tlačil, čím více jsem se snažil, tím mělo auto větší problém to ustát. Jako bychom narazili na strop. Stále v autě hledáme více v okamžicích, kdy do toho opravdu vložíme vše.”
“Toto je velmi rychlý okruh, zejména první sektor, a při těchto teplotách proudí skrz pneumatiky velké množství energie. Pravděpodobně by se nám hodilo více přítlaku, aby auto zůstalo přilepené k zemi,” uvažoval nad možnými mezerami ve výkonnosti monopostu AT04. “Samozřejmě, auto nepoznám jako vlastní dlaň, takže s vylepšeními nebo bez nich, potřebuji se prostě vyjezdit.”
“Bylo to však v pořádku. Z tohoto výkonu neviním svou nepřítomnost. Možná šlo trochu o nastavení, o to vědět, jak se auto začne chovat v kvalifikaci, když do toho dáte vše,” uzavřel svůj rozhovor Ricciardo.
Cunoda má pocit, že je prokletý
Júkimu Cunodovi chybělo 0,018 sekundy, aby postoupil do třetí části kvalifikace a, nadsazeně řečeno, pomohl useknout hlavu Sergiu Pérezovi. Byl to právě Mexičan, který takto o vlásek postoupil mezi elitní desítku.
“Pokaždé je to takové,” povzdechl si Júki Cunoda nad těsnou ztrátou do Q3. “Na posledním závodě mi chyběly čtyři tisíciny, tento rok jsem jakoby prokletý. Už jsem si na to však zvykl. Cítím frustraci, ale všechny týmy před námi se dostaly s oběma auty do TOP10, takže mám pocit, že jsem z auta vymáčkl jeho rychlost. Jezdecky by se však těch pár milisekund někde dalo najít, ale tak to bývá.”
“Je to frustrující, ale z hlediska zisku potenciálních bodů to není špatná startovní pozice,” zhodnotil nakonec japonský závodník.
