Ferrari

Ferrari chybělo na startu vůbec první velké ceny mistrovství světa Formule 1, následně se však zúčastnilo každého ročníku šampionátu. Italská stáj z Maranella se od svého debutu v roce 1950 vypracovala na historicky nejúspěšnější tým F1, když do konce sezony 2025 získala 16 Pohárů konstruktérů, 15 jezdeckých titulů a 248 vítězství ve velkých cenách. Nejúspěšnější éru Ferrari zažilo s Michaelem Schumacherem, jeho historii však formovali také Alberto Ascari, Niki Lauda, Gilles Villeneuve či Kimi Räikkönen. Na úspěchy legendárních předchůdců se v novodobé historii pokoušeli navázat Fernando Alonso, Sebastian Vettel a Charles Leclerc, ke kterému se v roce 2025 přidal sedminásobný mistr světa Lewis Hamilton.

Enzo Ferrari a začátky nejúspěšnějšího týmu Formule 1

Historie Scuderie Ferrari se začala psát v roce 1929, kdy Enzo Ferrari založil vlastní závodní organizaci, původně spolupracující s automobilkou Alfa Romeo. Po druhé světové válce začal vyrábět vozy pod vlastním jménem a v roce 1950 přivedl svou značku do nově vzniklého šampionátu Formule 1.

Ferrari debutovalo při Velké ceně Monaka 1950 s jezdci Albertem Ascarim, Luigim Villoresim a Raymondem Sommerem. První vítězství přišlo o rok později na britském okruhu Silverstone, kde Argentinec José Froilán González porazil do té doby dominantní monoposty Alfa Romeo.

Na tento úspěch navázal Alberto Ascari, který získal první dva jezdecké tituly Ferrari v letech 1952 a 1953. Italský jezdec se stal jednou z prvních velkých osobností stáje a jeho dominance pomohla vybudovat její postavení mezi nejlepšími týmy šampionátu.

V následujících letech získali s Ferrari jezdecké tituly také Juan Manuel Fangio a Mike Hawthorn. Další významný milník přišel v sezoně 1961, kdy Phil Hill vybojoval prvenství mezi jezdci a Ferrari získalo svůj první Pohár konstruktérů. Úspěšný monopost Ferrari 156 byl známý charakteristickou přídí, kvůli které dostal přezdívku Sharknose.

V roce 1964 se mistrem světa stal John Surtees, který dodnes zůstává jediným závodníkem s tituly mistra světa v motocyklových závodech i ve Formuli 1. Ferrari zároveň získalo druhý konstruktérský titul.

Niki Lauda a návrat Ferrari na vrchol v 70. letech

Po slabších výsledcích na přelomu 60. a 70. let začalo Ferrari opět bojovat o mistrovské tituly. Významnou roli sehráli Luca di Montezemolo, který se podílel na reorganizaci závodního oddělení, a mladý rakouský jezdec Niki Lauda.

Lauda získal v sezoně 1975 svůj první titul mistra světa a Ferrari po jedenácti letech opět ovládlo Pohár konstruktérů. Rok 1976 však přinesl jednu z nejdramatičtějších událostí v historii týmu. Rakušan utrpěl vážnou nehodu na Nürburgringu, při které téměř přišel o život. Navzdory těžkým popáleninám se už po šesti týdnech vrátil do kokpitu, jezdecký titul však nakonec získal James Hunt z McLarenu.

Ferrari dokázalo v roce 1976 obhájit Pohár konstruktérů a Lauda se v následující sezoně stal podruhé mistrem světa. Další úspěch přinesl rok 1979, kdy jezdecký titul vybojoval Jihoafričan Jody Scheckter.

Začátek 80. let poznamenala tragická smrt Gillese Villeneuva, který zahynul během kvalifikace na Velkou cenu Belgie 1982. Navzdory ztrátě jednoho ze svých nejvýraznějších jezdců Ferrari získalo konstruktérské tituly v letech 1982 a 1983.

Poté však následovalo dlouhé období bez mistrovského úspěchu. Stáj sice vyhrávala jednotlivé závody a reprezentovali ji jezdci jako Michele Alboreto, Nigel Mansell, Alain Prost či Jean Alesi, na další titul mezi konstruktéry ale čekala až do roku 1999.

Michael Schumacher a nejúspěšnější éra Ferrari

Zlom v novodobé historii Ferrari přišel v roce 1996, kdy do Maranella přestoupil dvojnásobný mistr světa Michael Schumacher z Benettonu. Německý jezdec se stal ústřední postavou projektu, jehož cílem bylo vrátit italskou stáj na vrchol Formule 1.

Pod vedením Jeana Todta vznikl silný tým, v němž významné role zastávali technický ředitel Ross Brawn a konstruktér Rory Byrne. Ferrari postupně zlepšovalo konkurenceschopnost monopostů a Schumacher už v sezonách 1997 a 1998 bojoval o jezdecký titul.

První velký úspěch nové éry přišel v roce 1999. Přestože Schumacher po nehodě v Silverstonu vynechal šest velkých cen a jeho týmový kolega Eddie Irvine těsně prohrál souboj o jezdecký titul, Ferrari získalo svůj první Pohár konstruktérů po šestnácti letech.

V sezoně 2000 Schumacher ukončil 21leté čekání Ferrari na jezdecký titul, když v rozhodující fázi šampionátu porazil Miku Häkkinena z McLarenu. Následovalo období mimořádné dominance, během něhož německý jezdec získal pět titulů mistra světa za sebou.

Ferrari zároveň vyhrálo šest Pohárů konstruktérů v nepřetržité sérii od roku 1999 do roku 2004. Významnou součástí úspěšné sestavy byl Rubens Barrichello, který podporoval Schumachera a pravidelně získával důležité body pro tým.

Vrchol dominance přišel v sezoně 2004. Schumacher vyhrál 13 z 18 velkých cen a získal svůj sedmý titul mistra světa, pátý v barvách Ferrari. Společně s Barrichellem vybojovali pro stáj 15 vítězství v 18 závodech.

Schumacher ukončil své první působení ve Formuli 1 na konci sezony 2006. Za Ferrari absolvoval jedenáct ročníků, během nichž získal 72 vítězství a pět jezdeckých titulů. Dodnes zůstává nejúspěšnějším jezdcem v historii italské stáje.

Kimi Räikkönen a poslední mistrovské tituly Ferrari

Po odchodu Michaela Schumachera se novým lídrem Ferrari stal Kimi Räikkönen, který přišel z McLarenu. Finský jezdec hned ve své první sezoně v Maranellu dokázal vybojovat titul mistra světa.

Rozhodnutí padlo až při závěrečné Velké ceně Brazílie 2007. Räikkönen vyhrál závod a využil bodových ztrát dvojice McLarenu Lewis Hamilton a Fernando Alonso. V konečném hodnocení získal 110 bodů, o jediný více než oba jeho soupeři.

Ferrari zároveň ovládlo Pohár konstruktérů, k čemuž přispělo také vyloučení McLarenu z týmového hodnocení po špionážní kauze související s důvěrnými informacemi italské stáje.

O rok později bojoval o jezdecký titul Felipe Massa. Brazilec vyhrál poslední velkou cenu sezony 2008 na domácím okruhu Interlagos, Lewis Hamilton si však v závěrečném kole zajistil potřebné páté místo a titul získal s náskokem jediného bodu.

Ferrari přesto vybojovalo svůj šestnáctý Pohár konstruktérů v sezoně 2008. Do konce ročníku 2025 šlo o poslední mistrovský titul italského týmu v kterémkoli z obou hlavních hodnocení Formule 1.

Fernando Alonso, Sebastian Vettel a další pokusy o titul

V roce 2010 se Ferrari rozhodlo angažovat dvojnásobného mistra světa Fernanda Alonsa. Španělský jezdec okamžitě potvrdil své kvality a už v první sezoně bojoval o mistrovský titul. Do závěrečného závodu v Abú Zabí vstupoval jako lídr šampionátu, po nepovedené strategii však skončil sedmý a titul získal Sebastian Vettel z Red Bullu.

Alonso měl další velkou příležitost v sezoně 2012, kdy navzdory méně konkurenceschopnému monopostu bojoval o prvenství až do posledního závodu. V konečném hodnocení však opět nestačil na Vettela, tentokrát o tři body.

Po Alonsově odchodu přišel v roce 2015 do Ferrari právě Sebastian Vettel. Čtyřnásobný mistr světa dokázal italskou stáj vrátit mezi pravidelné kandidáty na vítězství a v sezonách 2017 a 2018 vážně ohrožoval dominanci Mercedesu.

Oba ročníky však nakonec vyhrál Lewis Hamilton. Ferrari doplatilo na kombinaci technických problémů, jezdeckých chyb a nedostatečného tempa vývoje monopostu v rozhodujících fázích sezony.

Novou tváří týmu se v roce 2019 stal Charles Leclerc, který přišel ze Sauberu. Mladý Monačan už ve své premiérové sezoně za Ferrari získal první dvě vítězství, když triumfoval v Belgii a následně před domácími fanoušky stáje v Monze.

Po nepovedeném roce 2020, v němž Ferrari obsadilo až šesté místo mezi konstruktéry, se tým začal postupně vracet mezi nejlepší. V sezoně 2022 bojoval Leclerc v úvodní části šampionátu o titul s Maxem Verstappenem, postupně však doplatil na technické poruchy, strategická rozhodnutí a rostoucí dominanci Red Bullu.

Ferrari v sezonách 2023 a 2024: Zlepšení pod vedením Frédérica Vasseura

Před sezonou 2023 převzal vedení Ferrari Frédéric Vasseur, který nahradil Mattiu Binotta. Francouzský manažer dostal za úkol stabilizovat fungování týmu a zlepšit jeho výkonnost.

V prvním roce pod jeho vedením se o jediné vítězství Ferrari postaral Carlos Sainz, který triumfoval při Velké ceně Singapuru 2023. Španěl se zároveň stal jediným jezdcem mimo Red Bull, který v daném ročníku vyhrál velkou cenu. Ferrari obsadilo v Poháru konstruktérů třetí místo.

Výraznější pokrok přišel v sezoně 2024. Charles Leclerc dosáhl emotivního vítězství při domácí Velké ceně Monaka a následně triumfoval také při Velké ceně Itálie v Monze a ve Spojených státech. Carlos Sainz přidal úspěchy v Austrálii a Mexiku.

Ferrari tak vyhrálo pět velkých cen a až do posledního podniku v Abú Zabí bojovalo s McLarenem o Pohár konstruktérů. V konečném hodnocení obsadilo druhé místo se ziskem 652 bodů, jen 14 bodů za britskou stájí.

Pozornost se však už během roku soustředila také na velkou změnu v jezdecké sestavě. Ferrari oznámilo angažování sedminásobného mistra světa Lewise Hamiltona, který po dvanácti sezonách opustil Mercedes. Britský jezdec nahradil Carlose Sainze a vytvořil dvojici s Charlesem Leclercem.

Ferrari v sezoně 2025: Hamiltonův přestup a zklamání z výsledků

Příchod Lewise Hamiltona patřil mezi nejsledovanější přestupy v historii Formule 1. Ferrari vstupovalo do sezony 2025 s ambicí navázat na předchozí ročník, v němž se přiblížilo k zisku konstruktérského titulu.

Nový monopost SF-25 však od úvodních závodů nedokázal pravidelně konkurovat nejrychlejšímu McLarenu. Hamilton navíc zápasil s přizpůsobením svého jezdeckého stylu novému vozu, zatímco Leclerc se navzdory problémům pravidelně pohyboval před týmovým kolegou.

První výraznější úspěch přinesl sprint při Velké ceně Číny, v němž Hamilton získal pole position a následně také vítězství. Hlavní závod však pro Ferrari skončil diskvalifikací obou jezdců. Hamiltonův monopost nevyhověl pravidlům týkajícím se opotřebení spodní desky podlahy a Leclercův vůz měl nižší než povolenou hmotnost.

Nejlepších výsledků Ferrari během sezony dosahoval Charles Leclerc. Při Velké ceně Saúdské Arábie získal první pódiové umístění týmu v roce 2025 a celkově se na stupně vítězů dostal sedmkrát. Nejlépe skončil na druhém místě v Monaku a Mexiku.

Hamilton navzdory několika čtvrtým místům nedokázal ani jednou vystoupit na pódium v hlavních závodech. Sezona 2025 se tak stala prvním ročníkem jeho kariéry ve Formuli 1 bez jediného pódiového umístění ve velké ceně.

Ferrari zároveň nevyhrálo ani jeden hlavní závod. Nedostatky monopostu a postupně rostoucí ztráta na konkurenci vedly tým k rozhodnutí přesunout část vývojových kapacit na přípravu další generace vozů.

Ferrari ukončilo sezonu 2025 na čtvrtém místě Poháru konstruktérů se ziskem 398 bodů. Charles Leclerc obsadil v hodnocení jezdců pátou příčku s 242 body, zatímco Lewis Hamilton skončil šestý se 156 body.

Výsledek představoval výrazný pokles oproti předchozímu roku, kdy stáj bojovala o titul až do posledního závodu. Ferrari tak ani po sedmnácti letech nedokázalo rozšířit svou sbírku konstruktérských titulů.

Navzdory dlouhému čekání na další mistrovský úspěch zůstávalo Ferrari na konci sezony 2025 nejúspěšnějším týmem v historii Formule 1. S patnácti jezdeckými a šestnácti konstruktérskými tituly si udrželo rekordní postavení, které vybudovalo během několika generací – od prvních vítězství Alberta Ascariho přes éru Nikiho Laudy až po dominanci Michaela Schumachera.