Charles Leclerc

Charles Leclerc patří ke generaci jezdců, kteří se do Formule 1 dostali po mimořádně rychlém a úspěšném postupu juniorskými kategoriemi. Monačan narozený 16. října 1997 v Monte Carlu prošel od prvních kilometrů na motokáře přes tituly v GP3 a Formuli 2 až do Scuderie Ferrari, týmu, za který snil závodit už jako dítě. Jeho kariéru však neurčovala jen vítězství a pole position. Výrazně ji formovaly také osobní ztráty, dlouholeté vazby na lidi z motoristického prostředí a odhodlání vybudovat si místo v jednom z nejsledovanějších týmů světového sportu.

První kilometry na motokáře

Leclerc vyrůstal v Monaku, tedy v prostředí, které je s motoristickým sportem neodmyslitelně spjato. K závodění se dostal nezvykle brzy. První motokáru si vyzkoušel přibližně ve věku tří a půl roku na trati, kterou provozoval Philippe Bianchi, otec pozdějšího jezdce Formule 1 Julese Bianchiho.

Právě rodina Bianchiových sehrála v jeho další kariéře významnou roli. Jules Bianchi se stal Leclercovým blízkým přítelem a mentorem a později pomohl upozornit na jeho talent manažéra Nicolase Todta.

Leclerc začal postupně sbírat úspěchy ve francouzském i mezinárodním kartingu. V roce 2009 získal francouzský titul v kategorii Cadet, o rok později vyhrál Monaco Kart Cup v KF3 a v roce 2011 triumfoval ve Světovém poháru CIK-FIA KF3 i v CIK-FIA Academy Trophy. Následovaly další úspěchy včetně titulu v mistrovství světa jezdců do 18 let v roce 2012.

V poslední motokárové sezoně v roce 2013 už soupeřil s několika jezdci, s nimiž se později setkal i ve Formuli 1. V prestižní kategorii KZ skončil ve Světovém poháru druhý za Maxem Verstappenem. Jejich vzájemné souboje tak začaly mnoho let předtím, než začali bojovat o vítězství ve velkých cenách.

Další postup přitom nebyl samozřejmostí. Leclerc později otevřeně hovořil o tom, že jeho rodina neměla neomezené finanční možnosti na pokračování v profesionálním motorsportu. Důležitým okamžikem proto bylo spojení s Nicolasem Todtem, který začal řídit jeho kariéru a pomohl mu pokračovat směrem k monopostům.

Přechod z motokár do formulových vozů

Do závodů monopostů vstoupil Leclerc v roce 2014. Jeho první hlavní sezonou byla Formule Renault 2.0 Alps, v níž už jako nováček obsadil celkové druhé místo.

O rok později přestoupil do mimořádně konkurenčního evropského šampionátu FIA Formule 3 s týmem Van Amersfoort Racing. Sezonu začal velmi přesvědčivě, vyhrával závody a během její první části dokonce vedl celkové pořadí. Nakonec skončil čtvrtý, ale zároveň se stal nejlepším nováčkem šampionátu. Mezi jeho soupeře v té době patřili jezdci jako Antonio Giovinazzi, George Russell či Lance Stroll.

Výkony v juniorském motorsportu přesvědčily Ferrari. Leclerc se stal členem Ferrari Driver Academy, programu určeného k přípravě talentovaných jezdců pro nejvyšší kategorie.

Od té chvíle nabral jeho postup směrem k Formuli 1 mimořádně rychlé tempo.

Dva tituly za dva roky

V roce 2016 nastoupil do GP3 Series za ART Grand Prix. Hned v první sezoně získal mistrovský titul. Vyhrál tři závody a porazil silnou konkurenci včetně svého týmového kolegy Alexe Albona.

Současně už získával první zkušenosti s technikou Formule 1. Jako člen programu Ferrari dostal příležitost zúčastnit se tréninkových jízd s týmem Haas.

Následující sezona se stala jedním z rozhodujících období jeho kariéry. Leclerc přestoupil k týmu Prema do nově vzniklého šampionátu FIA Formule 2, který nahradil dosavadní sérii GP2. I tentokrát dokázal titul získat hned na první pokus.

V průběhu roku dominoval zejména v kvalifikacích a vyhrál sedm závodů. Titul si zajistil ještě před koncem sezony a definitivně se zařadil mezi nejvýraznější kandidáty na postup do Formule 1.

Rok 2017 byl zároveň jedním z nejtěžších v jeho osobním životě. Jeho otec Hervé, který Charlesovu kariéru podporoval od začátku, zemřel jen několik dní před víkendem Formule 2 v Baku. Leclerc přesto do Ázerbájdžánu odcestoval a v hlavním závodě zvítězil.

O dva roky dříve přišel také o Julese Bianchiho, který zemřel na následky zranění utrpěných při nehodě během Velké ceny Japonska 2014. Bianchi měl v Leclercově kariéře zvláštní místo nejen jako přítel, ale také jako člověk, který pomohl otevřít dveře k profesionálnímu vedení jeho kariéry.

Debut ve Formuli 1

Po titulech v GP3 a F2 už Leclercovi zbýval poslední krok. V sezoně 2018 debutoval ve Formuli 1 za Sauber.

Úvod jeho nováčkovského roku nebyl bezchybný, ale postupně se dokázal výrazně zlepšit. První body získal šestým místem ve Velké ceně Ázerbájdžánu a během sezony bodoval celkem desetkrát.

Nejdůležitějším výsledkem prvního roku však nebyla konkrétní pozice v závodě. Ferrari se rozhodlo, že svého juniorského jezdce už po jediné sezoně v F1 povýší do hlavního týmu.

Od roku 2019 měl Leclerc nahradit mistra světa Kimiho Räikkönena a jezdit po boku čtyřnásobného šampiona Sebastiana Vettela.

Splněný sen ve Ferrari

Když se Leclerc stal ve věku 21 let továrním jezdcem Ferrari, patřil mezi nejmladší piloty v historii Scuderie.

Na první velký výsledek nemusel dlouho čekat. Už ve svém druhém závodě za Ferrari v Bahrajnu získal první pole position kariéry a většinu Grand Prix vedl. Technický problém s motorem ho připravil o pravděpodobné vítězství a do cíle dojel třetí.

První vítězství nakonec přišlo v září 2019 na okruhu Spa-Francorchamps. Mělo však mimořádně tragické pozadí. Den před závodem zahynul při nehodě ve Formuli 2 Leclercův dlouholetý přítel Anthoine Hubert, s nímž vyrůstal a závodil už v dětství.

Leclerc přesto nastoupil do Velké ceny Belgie a po souboji s Lewisem Hamiltonem získal první vítězství ve Formuli 1. Věnoval ho Hubertovi.

O týden později následoval další okamžik, který zásadně ovlivnil jeho vztah s fanoušky Ferrari. V Monze odstartoval z pole position a během celého závodu odolával tlaku Mercedesů. Ferrari tak poprvé od roku 2010 vyhrálo domácí Velkou cenu Itálie.

Leclerc v sezoně 2019 získal sedm pole position – nejvíce ze všech jezdců – a v celkovém hodnocení skončil čtvrtý. Navíc bodově předstihl svého zkušenějšího týmového kolegu Vettela.

Roky, kdy Ferrari nestačilo na vítězství

Sezona 2020 znamenala pro Ferrari výrazný sportovní propad. Monopost SF1000 neměl rychlost potřebnou k pravidelnému boji s nejlepšími týmy a Scuderia skončila až šestá v Poháru konstruktérů.

Leclerc přesto získal dvě pódiová umístění. V následujícím roce bylo Ferrari konkurenceschopnější a Monačan přidal další pódiové umístění i pole position, ačkoli na vítězství stále čekal.

Od roku 2021 se jeho týmovým kolegou stal Carlos Sainz. Společně tvořili jezdeckou dvojici Ferrari během dalšího období jeho kariéry.

Boj o mistrovský titul

Změna technických pravidel před sezonou 2022 vrátila Ferrari mezi týmy schopné pravidelně vyhrávat.

Leclerc začal rok vítězstvím v Bahrajnu a po dominantním triumfu v Austrálii se dostal do vedení mistrovství světa. Během sezony vyhrál také v Rakousku a získal devět pole position.

Ferrari však postupně ztrácelo body v důsledku kombinace technických poruch, strategických rozhodnutí, jezdeckých chyb a rostoucí výkonnosti Red Bullu. Leclerc nakonec sezonu zakončil na druhém místě v šampionátu za Maxem Verstappenem.

Z pohledu konečného pořadí zůstává rok 2022 jeho nejúspěšnější sezonou ve Formuli 1.

Vítězství, na které čekal celý život

Následující období nepřineslo Ferrari stabilní boj o titul, ale Leclerc nadále patřil k výrazným kvalifikačním jezdcům a pravidelně získával pódiová umístění a pole position.

Jedna trofej mu však stále chyběla – vítězství doma v Monaku.

Domácí Grand Prix mu do té doby přinášela sérii komplikovaných víkendů. V roce 2021 získal pole position, ale poškození monopostu po nehodě v kvalifikaci mu znemožnilo vůbec odstartovat. O rok později startoval opět z pole position, ale po strategickém vývoji závodu skončil čtvrtý.

V roce 2024 se vše změnilo. Leclerc byl nejrychlejší v kvalifikaci a tentokrát pole position proměnil ve vítězství. Triumf v ulicích, v nichž vyrůstal, označoval za jeden z nejsilnějších momentů své kariéry.

Ve stejné sezoně získal také další dvě vítězství. V Austinu triumfoval ve Velké ceně USA a v Monze zopakoval úspěch z roku 2019. Ferrari tentokrát vyhrálo díky kombinaci jeho tempa a strategie jedné zastávky, která mu umožnila udržet za sebou soupeře s čerstvějšími pneumatikami.

Monza a Monte Carlo se tak staly dvěma místy, která jsou s Leclercovou kariérou ve Ferrari spojena nejvýrazněji.

Dlouhodobé spojení s Ferrari

Vztah mezi Leclercem a Ferrari přesahuje jeho působení v samotné Formuli 1. Scuderia ho podporovala už během juniorské kariéry a právě přes Ferrari Driver Academy se dostal k prvním příležitostem v královské kategorii.

Tým s ním proto opakovaně uzavíral dlouhodobé smlouvy. Leclerc během svého působení v Maranellu několikrát zdůraznil, že jeho cílem zůstává získat s Ferrari titul mistra světa.

Jeho spojení se Scuderií se postupem let zařadilo mezi nejdelší spolupráce jezdce s Ferrari v moderní historii Formule 1.

Život mimo závodní vůz

Ačkoli je většina Leclercova veřejného života spojena s motorsportem, má několik dlouhodobých zájmů mimo závodní tratě.

Jedním z nejvýraznějších je hudba. Hraje na klavír a kytaru a postupně začal skládat i vlastní hudbu. V roce 2023 veřejně vydal své první klavírní skladby inspirované jednotlivými velkými cenami. Později spolupracoval s francouzským klavíristou Sofianem Pamartem na společném hudebním projektu.

Hudbu označuje za způsob, jak se dokáže mentálně odpoutat od neustálého soustředění na závodění.

Zajímá se také o módu, design, fotografii a výtvarné umění. Už v mládí hovořil o tom, že ho na módě přitahuje především tvůrčí stránka a navrhování.

Mezi jeho další zájmy patří šachy a potápění. Leclerc má potápěčskou kvalifikaci a v minulosti uvedl, že se ve volném čase potápěl s přáteli až do hloubky přibližně 40 metrů.

Během pandemie v roce 2020 se fanouškům ukázal i z méně formální stránky prostřednictvím závodění na simulátoru a vysílání na Twitchi. Virtuální závody tehdy absolvoval společně s dalšími jezdci Formule 1 a pomohl přitáhnout k simracingu širší publikum.

Velkou roli v jeho soukromém životě nadále hraje rodina. Má dva bratry, Lorenza a Arthura. Mladší Arthur Leclerc se rovněž vydal cestou profesionálního motorsportu a závodil v několika juniorských formulových kategoriích.

Kariéra formovaná úspěchy i ztrátami

Leclercova cesta do Formule 1 byla mimořádně rychlá: v roce 2014 začínal v monopostech, v roce 2016 byl šampionem GP3, o rok později šampionem Formule 2 a v roce 2018 už startoval ve Formuli 1. Po jediné sezoně v Sauberu následoval přestup do Ferrari.

Za tímto postupem však stojí také osobní příběh poznamenaný ztrátou tří lidí, kteří byli s jeho životem a kariérou úzce spojeni – Julese Bianchiho, jeho otce Hervého a Anthoina Huberta.

Leclerc o jejich vlivu opakovaně veřejně hovořil a některé z nejvýznamnějších okamžiků jeho kariéry se s jejich památkou přímo spojily.

Od motokár, na nichž začínal ještě jako malé dítě, přes dva po sobě jdoucí juniorské tituly až po vítězství v barvách Ferrari tak vybudoval kariéru, jejímž ústředním tématem zůstává stejný cíl, s jakým do Maranella přišel: bojovat za Ferrari o titul mistra světa.