Liam Lawson

Liam Lawson patří ke generaci jezdců, kteří se do Formule 1 nedostali přímočarou cestou. Novozélanďan musel svou rychlost dokazovat v domácích šampionátech, evropských juniorských formulích, německém DTM i japonské Super Formuli. Když nakonec přišla jeho první příležitost v F1, nešlo o dlouhodobě plánovaný debut, ale o nečekaný záskok za zraněného Daniela Ricciarda. I další kapitoly jeho kariéry přinesly podobné zvraty – čekání na sedačku, návrat do kokpitu, povýšení do Red Bullu i rychlý přesun zpět do sesterského týmu.

Lawsonova kariéra je proto příběhem jezdce, který se musel opakovaně přizpůsobovat novému prostředí a využívat příležitosti často bez dostatku času na přípravu.

Začátky na Novém Zélandu

Liam Lawson se narodil 11. února 2002 ve městě Hastings na Novém Zélandu a vyrůstal v oblasti Pukekohe, která má k motoristickému sportu blízko i díky známému okruhu Pukekohe Park.

O automobily a závodění se zajímal odmalička. Jeho rodina přitom neměla profesionální motoristické zázemí. Lawsonův otec Jared se musel spolu se synem postupně učit, jak funguje karting, nastavení techniky i samotná příprava jezdce.

Lawson později několikrát připomněl, jak velkou roli sehrála v jeho kariéře rodina. Náklady na závodění byly vysoké a jeho rodiče dokonce prodali rodinný dům, aby mohli pokračování jeho kariéry financovat. Lawson také veřejně mluvil o tom, že jeho sourozenci a celá rodina museli pro jeho motoristický sen přinést vlastní oběti.

Začátky přitom nebyly hned vítězné. V kartingu se nejprve pohyboval na konci startovního pole. Postupně však začal dosahovat výsledků, které rodinu přesvědčily, že jeho ambice mají reálný základ.

Z kartingu přešel do monopostů a velmi rychle na sebe upozornil i tam.

První tituly v monopostech

Jedním z prvních velkých úspěchů bylo vítězství v novozélandském šampionátu Formula Ford v sezoně 2016/2017. Lawson dominoval domácímu seriálu a z patnácti závodů dokázal čtrnáct vyhrát.

Následoval krok na mezinárodní scénu. V australské Formuli 4 se v roce 2017 stal vicemistrem a stejnou konečnou pozici zopakoval o rok později v mimořádně konkurenčním německém šampionátu ADAC Formula 4.

Právě sezona 2018 znamenala zásadní posun. Lawson jako šestnáctiletý jezdil za Van Amersfoort Racing, vyhrál tři závody a skončil druhý v celkovém hodnocení. Soupeřil přitom s jezdci, kteří později rovněž postupovali výše v hierarchii formulových kategorií.

Přestěhování šestnáctiletého Novozélanďana do Evropy bylo zároveň dalším důležitým krokem. Pokud chtěl pokračovat směrem k Formuli 1, musel se prosadit právě na evropské scéně.

Závody, které mu otevřely dveře do Red Bullu

Na začátku roku 2019 se Lawson vrátil na Nový Zéland a nastoupil do Toyota Racing Series, dnešního Formula Regional Oceania Championship.

Tato sezona se stala jedním z nejdůležitějších bodů celé jeho kariéry.

Lawson bojoval o titul s krajanem Marcusem Armstrongem a o šampionovi se rozhodovalo až ve finále. Lawson nakonec získal titul Toyota Racing Series 2019.

Ještě důležitější však bylo, že jeho výkony zaujaly poradce Red Bullu pro motorsport Helmuta Marka. Lawson později vzpomínal zejména na jeden závod a předjížděcí manévr na okruhu Highlands Motorsport Park, který podle něj sehrál významnou roli v tom, že si ho Red Bull všiml.

V únoru 2019 se stal členem Red Bull Junior Teamu.

Pro mladého jezdce z Nového Zélandu to znamenalo zásadní změnu. Získal podporu jednoho z nejznámějších juniorských programů v motorsportu a zároveň se před ním otevřela jasnější cesta směrem k Formuli 1.

Formule 3 a další budování reputace

V roce 2019 nastoupil Lawson do FIA Formula 3 s týmem MP Motorsport. Jako jeden z nejmladších jezdců ve startovním poli získal dvě pódiová umístění a svou nováčkovskou sezonu zakončil na 11. místě.

Současně absolvoval i část sezony Euroformula Open, v níž navzdory tomu, že neodjel celý ročník, vybojoval několik vítězství a skončil druhý v šampionátu.

Do Toyota Racing Series se vrátil i začátkem roku 2020. Tentokrát titul neobhájil a sezonu dokončil na druhém místě.

Výrazný výkonnostní posun však přišel v jeho druhé sezoně FIA Formula 3. Po přestupu do Hitech Grand Prix získal v roce 2020 tři vítězství a obsadil páté místo v celkovém hodnocení.

Výsledky mu zajistily postup do posledního významného juniorského stupně před Formulí 1 – FIA Formula 2.

Formule 2 a souběžný útok na DTM

Sezona 2021 byla v Lawsonově kariéře neobvyklá. Současně totiž závodil ve dvou velmi odlišných kategoriích.

Ve Formuli 2 pokračoval s Hitech Grand Prix a okamžitě ukázal svou rychlost. Hned při svém prvním závodním víkendu v Bahrajnu vyhrál sprint. Nováčkovskou sezonu nakonec dokončil na osmém místě.

Vedle monopostů však absolvoval i kompletní sezonu DTM.

V tradičním německém šampionátu jezdil za tým AF Corse s Ferrari 488 GT3. Pro jezdce vychovaného převážně na monopostech šlo o zcela jinou technickou disciplínu, přesto se Lawson zařadil mezi hlavní kandidáty na titul.

Vyhrál tři závody a do závěrečného podniku na Norisringu vstupoval jako lídr šampionátu. Dramatické finále však rozhodlo o titulu v jeho neprospěch a sezonu dokončil na druhém místě.

I bez titulu se jeho působení v DTM stalo jedním z nejsilnějších důkazů schopnosti rychle se přizpůsobit odlišnému závodnímu vozu.

Poslední rok ve Formuli 2

V roce 2022 Lawson přestoupil v F2 do týmu Carlin.

Během sezony vyhrál čtyři závody a pravidelně se objevoval na pódiu. V konečném hodnocení obsadil třetí místo za šampionem Felipem Drugovichem a Théem Pourchairem.

Současně se jeho role ve struktuře Red Bullu měnila. Už nebyl pouze juniorským jezdcem – dostával příležitosti v monopostech Formule 1 a stal se rezervním jezdcem týmů Red Bull Racing a AlphaTauri.

Na konci roku 2022 už tedy nebylo otázkou, zda se dokáže prosadit ve vrcholné juniorské kategorii. Otázkou bylo, kdy dostane skutečnou šanci ve Formuli 1.

Japonská zkouška: Super Formula

Když se pro Lawsona na sezonu 2023 neuvolnilo místo ve Formuli 1, Red Bull zvolil netradiční cestu.

Poslal ho do Japonska.

Lawson nastoupil za Team Mugen v Super Formuli, která patří mezi nejrychlejší monopostové série na světě. Čekalo ho nové auto, nové okruhy, jiné pneumatiky i zcela odlišné motoristické prostředí.

Výsledek přišel okamžitě.

Hned při svém prvním startu na Fuji Speedway vyhrál a stal se prvním jezdcem moderní éry Super Formule, kterému se podařilo zvítězit při debutu. Během sezony přidal další dvě vítězství a o titul bojoval až do posledního podniku.

Šampionát nakonec zakončil na druhém místě, pouze o osm bodů za Ritomem Mijatou.

Sezona v Japonsku tak opět potvrdila jeden z charakteristických rysů Lawsonovy kariéry – schopnost být konkurenceschopný krátce po přestupu do zcela nového prostředí.

Ještě během tohoto roku však přišla příležitost, na kterou čekal od dětství.

Nečekaný debut ve Formuli 1

Během Velké ceny Nizozemska 2023 si Daniel Ricciardo při nehodě v tréninku zlomil ruku. AlphaTauri potřebovalo náhradníka a rezervní jezdec Liam Lawson dostal telefonát, který změnil jeho kariéru.

Bez přípravy absolvoval svůj debutový víkend v náročných podmínkách v Zandvoortu a závod dokončil na 13. místě.

Následovaly Monza, Singapur, Suzuka a Katar.

Nejvýraznější výsledek přišel v Singapuru. Lawson se dostal do třetí části kvalifikace a v závodě skončil devátý, čímž získal své první dva body ve Formuli 1.

Po pěti velkých cenách se uzdravený Ricciardo vrátil do kokpitu a Lawson opět přešel do role rezervního jezdce.

Navzdory povedenému záskoku nezískal stálou sedačku na sezonu 2024.

Rok čekání a druhá příležitost

Během většiny sezony 2024 Lawson nezávodil. Pracoval jako rezervní jezdec Red Bullu a jeho sesterského týmu, absolvoval testy a čekal na další příležitost.

Ta přišla před závěrečnými šesti podniky sezony.

Tým RB se rozhodl ukončit spolupráci s Danielem Ricciardem a od Velké ceny USA dostal Lawson jeho místo.

Tentokrát už nešlo o krátkodobý záskok za zraněného jezdce. Red Bull měl šest velkých cen na to, aby vyhodnotil Lawsonovy výkony před rozhodováním o sestavě na další rok.

Novozélanďan dokázal bodovat a jeho krátké působení nakonec stačilo k výraznému kariérnímu postupu.

Povýšení do Red Bull Racing

Po sezoně 2024 se Red Bull rozhodl ukončit spolupráci se Sergiem Pérezem. Na uvolněné místo vedle vícenásobného mistra světa Maxe Verstappena vybral právě Lawsona.

Na začátku roku 2025 se tak Novozélanďan ocitl v hlavním týmu Red Bull Racing.

Jeho první působení v týmu však bylo mimořádně krátké.

Po náročných úvodních podnicích v Austrálii a Číně Red Bull rozhodl o výměně jezdců. Lawson se od Velké ceny Japonska vrátil do Racing Bulls a jeho místo vedle Verstappena převzal Júki Cunoda.

Pro jezdce, který na plnohodnotnou příležitost ve Formuli 1 čekal několik let, šlo o další prudkou změnu. Po návratu do Racing Bulls však postupně začal sbírat lepší výsledky a během sezony se opakovaně dostával na bodované pozice. Výkony mu zajistily pokračování v týmu i v dalším ročníku.

V sezoně 2026 dostal navíc další dočasnou příležitost v Red Bull Racing, když zastoupil zraněného Isacka Hadjara. Po třech velkých cenách se vrátil do svého stálého působiště v Racing Bulls.

Lawsonova cesta ve Formuli 1 tak zůstává neobvyklá. Během relativně krátké kariéry už několikrát střídal pozici rezervního a závodního jezdce a opakovaně přecházel mezi sesterským týmem a hlavním Red Bull Racing.

Život mimo Formuli 1

Navzdory životu profesionálního jezdce zůstává Lawson úzce spjatý s Novým Zélandem.

Jedním z jeho nejvýraznějších koníčků mimo Formuli 1 je jízda na terénních motocyklech. Ta ho přitahovala už jako dítě a později si na Novém Zélandu vybudoval i vlastní menší trať. Jízdu na motorce využívá jako zábavu i jako způsob, jak zůstat aktivní mimo závodní víkendy.

Jeho vztah k motorsportu přitom sahá daleko za profesionální závodění. Lawson opakovaně mluvil o tom, že auta a závody miloval už jako malé dítě. Mezi jeho oblíbené filmy patří i animovaný film Auta, který spojuje s dětským obdobím své fascinace automobily.

V rozhovorech zároveň pravidelně zdůrazňuje význam rodiny. Právě její finanční i osobní podpora umožnila, aby se chlapec z Nového Zélandu mohl přes karting a domácí monoposty dostat do Evropy a později až do Formule 1.

Jezdec formovaný různými disciplínami

Lawsonova motoristická kariéra je zajímavá i svou rozmanitostí.

Na cestě do Formule 1 závodil v klasických juniorských monopostech, ve vysoce výkonném voze GT v DTM i v jednom z nejrychlejších formulových šampionátů mimo F1. V každé z těchto disciplín dokázal vyhrávat závody.

Stal se šampionem Toyota Racing Series, vicemistrem německé Formule 4, vicemistrem Euroformula Open, vyhrával ve FIA Formula 3 i Formula 2, bojoval o titul v DTM a při svém jediném roce v Super Formuli skončil druhý.

Právě tato cesta ho odlišuje od mnoha jezdců, kteří postupují prakticky výhradně přes evropskou pyramidu Formule 4 – Formule 3 – Formule 2.

Lawson musel dokazovat rychlost v různých autech, zemích i závodních kulturách.

Z Nového Zélandu mezi elitu

Nový Zéland má navzdory své velikosti bohatou motoristickou tradici. Jména jako Bruce McLaren, Denny Hulme, Chris Amon, Brendon Hartley, Scott Dixon či Shane van Gisbergen si vybudovala úspěšné kariéry v různých disciplínách světového motorsportu.

Liam Lawson se zařadil mezi jezdce, kteří tuto tradici přenesli do moderní Formule 1.

Jeho cesta přitom nebyla založena na jednom dominantním juniorském šampionátu nebo okamžitém postupu do F1. Byla sérií příležitostí, přesunů a zkoušek – od domácích tratí na Novém Zélandu přes německou Formuli 4, FIA Formula 3 a Formula 2 až po DTM, japonskou Super Formuli a nakonec Formuli 1.

Rodinné oběti mu umožnily začít. Výsledky v juniorských kategoriích ho dostaly do programu Red Bullu. Výkony v různých typech aut z něj vytvořily univerzálního jezdce. A když v roce 2023 přišla nečekaná šance ve Formuli 1, dokázal ji proměnit v začátek další kapitoly své kariéry.

Právě schopnost přizpůsobit se novým okolnostem se stala jedním z hlavních motivů Lawsonova příběhu – od mladého závodníka z Pukekohe až po jezdce na startovním roštu Formule 1.