Szafnauer potvrdil, že zaměstnance Force Indie vyplácel i z vlastních peněz

Force India je ve světě Formule 1 unikátním projektem, protože i přes neustálé finanční problémy dokázala být konkurenceschopná, přilákat kvalitní inženýry a vytvořit v týmu skvělé pracovní prostředí. Nemalou zásluhu na tom měl její bývalý šéf Otmar Szafnauer, který dokonce pro zachování pohody ve stáji nejednou vyplatil zaměstnance ze svých vlastních peněz.

Szafnauer v podcastu High Performance otevřel řadu různých témat a mimo jiné vzpomínal i na své působení v týmu, ze kterého se později stal Racing Point a nakonec dnešní Aston Martin, který už peníze přehazuje vidlemi. V minulosti tomu tak rozhodně nebylo.

V některých momentech dokonce na týmovém účtu nebyl ani dostatek peněz na to, aby se zaměstnancům zaplatily mzdy. I když tehdy o tom nikdo netušil, nakonec je vyplatil šéf stáje Otmar Szafnauer. „Dvakrát,“ poznamenal, když se ho na to zeptali moderátoři podcastu.

U 400 zaměstnanců to musela být poměrně vysoká částka. „Nebylo to tak moc,“ opáčil nejdříve, ale na další naléhání přiznal, že řádově šlo o „miliony“.

„Vyplatil jsem to s pomocí mého partnera ze Soft Pauer,“ rozpovídal se Szafnauer narážejíc na společnost, která navrhuje interaktivní webové stránky a aplikace. „V tomto byznysu jsme měli peníze. Měl jsem v něm své vlastní peníze. Věděl jsem, že mzdy nebudou vyplaceny, a věděl jsem, jak to může být pro lidi těžké. Někteří žijí od výplaty k výplatě a já to chápu.“

„Museli jsme vyplatit ty mzdy, ale peníze od Formule 1 měly dorazit až za pět dní. Mzdy se vyplácely v pátek, ale my jsme peníze od F1 měli dostat až následující středu. Mohl jsem čekat a v pátek je nevyplatit, nebo je vyplatit z vlastních peněz a počkat do středy s tím, že si peníze vezmu zpátky, jakmile dorazí finance z Formule 1,“ přemítal tehdejší šéf týmu.

Szafnauer nakonec vyhodnotil, že zariskovat se vyplatí kvůli lidem, které měl pod sebou. „Mezi pátkem a středou to byl obrovský risk. Co by se stalo, kdyby ty peníze nedorazily? Nebo co kdyby peníze dorazily, ale někdo vám zaklepal na dveře a řekl: Hej, dlužíte mi dva miliony a pokud mi ty peníze nedáte, nechám vás zavřít! Těch pět, šest nebo sedm dní bylo plných nejistoty.“

Hlavní motivací bylo udržet v týmu dobré pracovní prostředí. Pokud by peníze přestaly chodit včas, zaměstnanci by se vedle práce začali bát o své živobytí a potenciálně zvažovali, zda by se neuchytili i v jiných týmech, kde nic takového nehrozí.

„Věděl jsem, že týmu se dobře daří díky týmovému duchu a přátelství mezi námi,“ přikývl 60letý Američan. „Starali jsme se o sebe navzájem. Bylo nás pouze 400 — nebo tedy na konci 408. V té době jsme však závodili proti týmům, které neměly žádný rozpočtový strop a měly 1300 až 1400 lidí. My jsme měli 400 lidí a rozpočet 90 milionů. Ostatní měli rozpočet 250 milionů.“

Rozdíl v dostupných financích byl obrovský, ale ve skutečnosti byl ještě výraznější, než by se na první pohled mohlo zdát. Po odečtení výdajů, které mají všechny týmy přibližně stejné, totiž zůstalo Force Indii násobně méně peněz než soupeřům z top týmů.

„Řeknete si, že vždyť to je třikrát takový rozpočet. Není to tak. Je to stokrát takový rozpočet, protože část toho rozpočtu musíte využít na to, abyste si koupili motory, zajistili logistiku, pneumatiky, vyrobili monoposty. Nakonec nám z těch 90 milionů zůstaly čtyři miliony na vývoj, zatímco ostatním na vývoj zůstalo možná 60 nebo 70 milionů.“

„Ve skutečnosti tedy porovnáváme čtyři miliony a 60-70 milionů, protože ty ostatní peníze zkrátka musíte utratit. Neutrácíte je však na to, abyste byli rychlejší. Utrácíte je na to, abyste mohli vycestovat na závod a uživili své mechaniky,“ vysvětlil Szafnauer.

Nakonec padla poslední otázka: Prozradil někomu, že v časech Force Indie vyplácel zaměstnancům peníze i ze svého? „Pár lidí o tom vědělo. Finanční oddělení to vědělo, pak [technický ředitel] Andy Green. Pár lidí to vědělo, ale já to nikomu neříkal.“

Proč ne? „Neměl jsem pocit, že je to nutné. Jedna věc však podle mě nutná byla, a sice vyplatit lidem peníze včas,“ uzavřel.