Newey prozradil, co spojuje Verstappena s Vettelem, a že kdysi pracoval jako „detektiv Poirot“

Adrian Newey, jako nejúspěšnější konstruktér ve Formuli 1, pracoval s mnoha mistry světa a dnes již i legendami sportu. Zažil různé éry, a tak může srovnávat. V nejnovějším rozhovoru prozradil, proč je zpětná vazba jezdce i v dnešní době velmi důležitá a v čem se může lišit.

Nigel Mansell, Ayrton Senna, Alain Prost, Mika Häkkinen, Sebastian Vettel, ale také Max Verstappen. To je jen krátký výběr jezdců, se kterými Adrian Newey během své bohaté kariéry spolupracoval a které na víkendových pořadách poslouchal, aby následně podle jejich zpětné vazby usměrňoval vývoj auta.

Adrian Newey v rozhovoru pro racingnews365.com vysvětloval, že i v moderní éře, kdy jsou auta prošpikována nejvyspělejšími technologiemi, nesmíme zapomínat na lidský faktor. „Za ta léta jsem měl to štěstí pracovat s mnoha jezdci, jejichž zpětná vazba byla klíčová. Velmi často byli různí jezdci citliví na různé oblasti.“

Dva šampioni Red Bullu Racing si v jedné věci mohou podat ruce. „Například Sebastian Vettel a Max mají společnou jednu věc. Oba jsou velmi citliví na pneumatiky,“ prozradil 65letý Brit. „Jiní piloti, jako například Mark Webber, zase byli velmi citliví na změny aerodynamiky, což platí i o Maxovi. Někteří jezdci jsou zase citlivější na jízdní vlastnosti pohonné jednotky, takže od různých pilotů získáte různé reakce a pak si je všechny dáte dohromady.“

„Teoreticky bychom mohli říci, že s tolika senzory na autě a různými simulačními nástroji bychom už neměli potřebovat zpětnou vazbu od člověka,“ začal se zamýšlet Newey, ale tuto myšlenku zavrhl. „Zpětná vazba člověka je klíčová, protože člověk řídí auto. Klíčová je citlivost, pocit a schopnost vyjádřit to. Toto nejsou vozidla, která by byla řízena stroji.“ Stále je třeba počítat s lidským faktorem.

Inženýr F1 byl kdysi jako detektiv Poirot

Dnes je zpětná vazba důležitá, ale bezpochyby ještě větší význam měla v minulosti, kdy inženýři neměli k dispozici telemetrii a gigabyty dat z každého kola. Adrian Newey zažil i tuto éru, když začínal v týmu Leyton House či ve Williamsu a hrál si na „detektiva Poirota“.

„Zpočátku jsem strávil půldruhého roku u Fittipaldiho, pak jsem šel do IndyCar a v roce 1987 jsem se vrátil do Formule 1 v Leyton House,“ vzpomíná Adrian Newey. „V té době jsme měli dohromady pět inženýrů, takže to bylo opravdu malé. Dokonce i když jsem v roce 1990 přestoupil do Williamsu, což byl mnohem větší tým, tak jsme měli možná 15 nebo 20 inženýrů. Tato čísla během devadesátých let moc nerostla, až začátkem tisíciletí se začaly výrazně zvyšovat.“

Technologický pokrok otevřel zcela nové možnosti, které bylo třeba prozkoumat. „Snad ještě významnějším faktorem bylo dozrávání počítačové éry. Rostoucí výpočetní síla a zlepšující se simulační nástroje nám umožnily jít z hlediska aerodynamiky do hlubších detailů.“

„Kdysi jsme měli jen větrný tunel a flow-viz nátěry, s kterými jste se snažili jako detektiv Poirot představit si, jak proudí vzduch, a hledali jste náznaky toho, co se ve skutečnosti děje,“ vrátil se do minulosti konstruktér, o kterém se žertovně traduje, že dokáže vidět vzduch. „Dnes máme počítačové modelování CFD, nástroje, ve kterých se snadno vizualizuje proudění vzduchu.“

„Tehdy jsme neměli žádné zaznamenávání dat a čistě jsme se jen bavili s jezdcem. Éra počítačů to změnila. Je to náhle něco úplně jiného, co nám umožňuje jít do nejmenších detailů a pochopit je,“ doplnil Newey.