Jsem nejšťastnější člověk na světě. Jízda je můj lék, odkazuje Kubica po životním úspěchu

Film o životě a díle Roberta Kubicy je po minulém víkendu zase o něco šťastnější. Polský závodník a ohromný sympaťák se stal vítězem 24 hodin Le Mans a ve světě motoristického sportu byste nenašli jedinou duši, která by to polskému matadorovi nepřála. Po všech útrapách a pochybnostech nám Robert ukázal v Le Mans svůj široký úsměv a vyslal do světa další inspirující slova.

Vítěz Velké ceny Kanady, kterému hororová nehoda vzala smlouvu s Ferrari a téměř mu vzala i to nejcennější, se zapsal do historie. Kubica prožil příšernou nehodu a i když se nikdy úplně nezotavil, stal se ohromující inspirací nejen pro motoristický svět. Jeho návrat do kokpitu s Williamsem možná nebyl tak úspěšný, ale zvládnout Formuli 1 a také 24 hodin Le Mans, aniž byste mohli naplno využít svou pravou ruku, je něco neskutečného.

Stačí letmý pohled na Robertovu ruku – před nehodou byl pravák, ale v rámci rekonvalescence se musel přeučit a dnes dělá většinu činností levou rukou – vám napoví, že v kokpitu se na ni nemůže stoprocentně spolehnout. Ani to ho však nezastavilo u závěrečného mamutího 3,5hodinového stintu v Le Mans po asi dvouhodinovém spánku.

„Nemyslím si, že za volantem mě moje omezení limitují. Pokud měl někdo v minulosti pochybnosti, tak jsem ukázal, že nejsou na místě,“ prohlásil Kubica po závodě.

„Jezdím a jsem šťastný. Vzpomínám si, že když jsem se vrátil do F1, kolovalo množství spekulací. Rozumím tomu, podíváte se na mou ruku a je normální klást otázky, zda to dokážu nebo jestli je to bezpečné. Objevilo se i několik dost extrémních poznámek od lidí, které mě bolely, protože já jsem první, kdo by se nikdy nechtěl vrátit jen jako marketingová nebo PR figurka,“ řekl Kubica.

Příběh 40letého Krakovčana je inspirativnější než příběh mnoha mnohonásobných mistrů světa. Samozřejmě, rádi bychom ho viděli ve Ferrari, rádi bychom zabránili té osudné nehodě a rádi bychom viděli, jak by vypadala jeho spolupráce s Fernandem Alonsem. Osud to však zařídil jinak, ale alespoň se pro svět stal zdrojem nekonečné inspirace.

24 hodin Le Mans je závod pro pracanty, musíte se přenést přes nedostatek spánku a únavu, musíte být fit, ale hlavně musíte mít cit pro techniku a rozumět svému autu. Nejlépe to zhodnotil Robertův týmový kolega Je Jifei. „Robert je skvělý týmový kolega, protože je nejen skvělý jezdec, ale v garáži ho voláme ‚technický ředitel‘, protože má neskutečné znalosti,“ řekl čínský závodník.

Paradoxní je, že Kubicu téměř připravilo o životní úspěch samotné Ferrari, které se snažilo upřednostnit posádky továrního týmu, což přimělo Roberta, aby na tým ve vysílačce pořádně zatlačil. Na boxové zdi otáleli podobně jako jejich tým ve Formuli 1, ale nakonec učinili nejrozumnější rozhodnutí. Jak se později ukázalo, hrozba ze strany Porsche byla více než reálná.

„Pravá ruka mě vážně omezuje, ale já si už nepamatuji, jak jsem jezdil předtím, dnes jsem zkrátka takový. Je to asi jeden z největších úspěchů v mém životě. V jednom období mé rekonvalescence se jízda stala mým nejlepším lékem,“ říká Kubica.

„Chápu, když se mi někdo dívá na ruku, je to normální, ale když jezdím, můžu být sám sebou. Upřímně, v každodenním životě čelím s mojí rukou mnohem větším omezením než v kokpitu,“ řekl bývalý pilot Sauberu, Renaultu, Williamsu a Alfy Romeo.

Ten v předchozích rozhovorech nijak neskrýval, že během nejtěžší fáze zotavování probrečel celé noci. Důvodem nebylo, že by mohl přijít o ruku, ale že by mohl přijít o motorsport. Když se na něj dnes díváme, jsme přesvědčeni, že by našel způsob, jak jezdit s jednou rukou nebo i naprosto bez rukou či nohou. Tento muž má závody hluboko ve své DNA a nic mu nezabrání, aby světu nadále dokazoval, že lidé se až příliš často vymlouvají, když něco nedokážou.

„Lidé ukazovali prstem a možná říkali, že to není bezpečné. Dnes už to neříkají. Před třemi lety jsem se ptal sám sebe a přemýšlel jsem, jestli bych měl skončit. Jsem však nejšťastnější člověk na světě. Jsem celý rok na dovolené, protože dělám, co mě baví. Pro mě je motorsport vším,“ vyhlásil Kubica.

„Vše, co každý den dělám, je příprava na závody. Nevím, co jiného bych měl dělat. Ukončit kariéru je velké a děsivé rozhodnutí. Stále mám vášeň, pořád mám v sobě oheň. Vášeň je motor, který mě pohání,“ dodal nadšeně Robert.