Martin Trenkler
Helmut Marko dělí jezdce ve Formuli 1 do tří kategorií. V té nejnižší se ocitl Jack Doohan, který prý nemá moc světlou budoucnost. Jak to vnímá australský závodník? Uvědomuje si, že je pod tlakem a že na jeho výměně už pracují další zájemci, ale je odhodlán jít naplno.
Sportovní poradce Red Bullu mluví o Jacku Doohanovi jako o třetiřadém jezdci — nejslabším v celém startovním poli —, který nezvládne dokončit ani celou tuto sezónu. „Na nic z toho nemyslím,“ odvětil ve čtvrtek, když se ho na tyto předpovědi zeptali novináři.
„Nemá smysl zamýšlet se nad spekulacemi a komentovat je. Já mám kontrakt přinejmenším na letošní rok, ne-li na déle. Těším se tedy na mnoho domácích velkých cen,“ prohlásil australský jezdec.
Doohan si však uvědomuje, že je pod tlakem. Na jeho sedačku si brousí zuby více pilotů včetně Franca Colapinta, za jehož služby měl Alpine zaplatit více než deset milionů dolarů. Flavio Briatore není byznysmen, který by investoval do nových aktiv, jen aby je bez konkrétního plánu nechal ležet ladem.
„Pokaždé, když jsem v autě, musím podávat dobré výkony. Za mojí sedačkou se honí jeden pilot, ale ve skutečnosti je máme až čtyři. Pokud jste si to možná neuvědomili, máme čtyři rezervní jezdce,“ připomněl s odkazem na Kushe Mainiho, Paula Arona, Ria Hirakawu a samozřejmě Franca Colapinta.
Z Doohanových slov je cítit, že si uvědomuje hrozbu nuceného odchodu. „Není to jen Franco, kdo chce moji sedačku, a pokud ne moji, tak Pierrovu. I já jsem chtěl jejich sedačky, když jsem byl v posledních dvou letech rezervním jezdcem. Budu si to proto užívat, jako kdyby každý závod měl být můj poslední, protože si chci užít každou chvíli, kterou strávím v tomto autě.”