Vasseur věří, že „efekt sněhové koule“ se projeví také na vývoji Ferrari

Od příchodu Frédérica Vasseura do Ferrari uplynulo téměř přesně půldruhého roku a změnu v manažerském stylu cítit ve všech koutech maranellské továrny. Současný šéf Scuderie věří, že v rámci týmu je třeba stavět na „efektu sněhové koule“, který se mu podařilo spustit z hlediska sebevědomí lidí a dosahování pokroků.

Ferrari ukončilo minulou sezónu až na třetí příčce konstruktérského šampionátu, což byl krok vzad ve srovnání s předchozí sezónou. Svým způsobem to byl však jakýsi přechodný rok mezi dvěma obdobími. Éra Mattii Binotta skončila a Maranello začal řídit Frédéric Vasseur. Francouz měl na výběr stejně jako jeho předchůdci. Nakonec se rozhodl vládnout přátelským stylem s cílem povzbuzovat a podporovat, ne hřešit a zastrašovat.

V rozhovoru pro New York Times Frédéric Vasseur mluvil o této změně jako o impulsu, který rozjel mnohem silnější efekt. „Je to o možnosti jít do rizika. Pokud jste sebevědomí, pokud pracujete jako tým, musíte mít jistotu, že nikdo na vás nezačne ukazovat prstem, když se něco stane. Mým úkolem v týmu je všechny podporovat.“

Jako na začátku každého cyklu, i nyní však bylo nutné nejprve provést pár personálních změn. „Museli jsme udělat pár úprav po stránce personálního obsazení, ale byly to dobré změny. Je to takový efekt sněhové koule. Pokud jste sebevědomí, přijímáte lepší rozhodnutí, což ještě více posílí vaši sebedůvěru,“ pokračoval 56letý Francouz i na margo vývojových rozhodnutí, která nyní přinášejí své ovoce. Loni bylo třeba něco pro to obětovat.

Ferrari dlouhá léta trpělo, protože jeho zaměstnanci se báli jít do rizika. V zájmu udržení si svého místa upřednostňovali rychlé zisky před dlouhodobými, potenciálně mnohem většími přínosy. Proč by to i dělali naopak, když jim hrozilo, že dostanou vyhazov dříve, než se projeví jejich práce.

Takto vštěpovat strach do svých lidí je kontraproduktivní, chcete-li bojovat o mistrovské tituly. „Věci se dají docela rychle postavit i zničit, ale zničit něco je jednodušší než něco vybudovat.“

Vasseur konstatuje, že klidně by se z něj mohl stát velmi přísný šéf, ale tento přístup nepovažuje za správný. Ani týmový duch se nevybuduje sám. „Já si svou práci dělám nejlépe, jak jen vím. Je to pro mě velmi vyčerpávající, ale víc než mě to vyčerpává každého člena týmu a každého mechanika. Myslím si, že ve srovnání s nimi jsem v pohodlnější situaci.“

„Ale alespoň můžeme pracovat v dobré atmosféře. Pro mě není o nic obtížnější ani snazší být milý chlapík nebo špatnej polda. Tato práce v pozitivní atmosféře je to nejméně, čím mohu poděkovat lidem kolem mě za jejich úsilí,“ konstatoval bývalý šéf Sauberu. „Tím netvrdím, že nechci přijímat těžká rozhodnutí či vystřídat lidi, protože jsou v zájmu týmu. Ale alespoň po náročných dnech je snazší se usmát.“