Todt vzpomíná, jak ho Schumacher zachránil: Michael viděl, že můj plán byl správný

Jak mohlo takové spojení fungovat? Jejich původy a životní cesty už ani nemohly být rozdílnější, ale přesto vytvořili Jean Todt a Michael Schumacher jednu z nejmocnějších dvojic nejen ve Formuli 1, ale v historii sportu vůbec. V mysli bývalého šéfa Ferrari dodnes rezonuje legendární věta německého velikána: „Pokud odejde Todt, odejdu s ním.“

Bylo to svědectví velké důvěry a velkého odhodlání. Na druhé straně, je to opravdu tak překvapivé? Když Schumacher viděl a věděl, že Jean Todt dělá všechno správně, bylo logické, že svého šéfa podpořil. Vzhledem k minulosti Ferrari, kde se často měnily šéfové v důsledku panující nedůvěry, to byl od Schumachera opravdu prozíravý tah. Stejně tak prezident Ferrari Luca di Montezemolo se angažováním drobného Francouze postavil proti všem zavedeným konvencím. Neodradil ho ani pohled na Todta, jak k němu poprvé přišel na návštěvu v Mercedesu.

„Bylo to přesně 1. července 1993, tedy před třiceti lety. To auto jsem si prostě vzal z půjčovny. Ale prezident byl stejně odvážný, když vložil důvěru do Francouze bez předchozích zkušeností ve Formuli 1, který nemluvil italsky. Měl také odvahu a nechal mě pokračovat navzdory vnějším tlakům,“ vzpomíná Todt na dobu před příchodem Michaela Schumachera do Ferrari pro italský deník La Stampa.

„Ze začátku byla situace katastrofální. V roce 1996 se hodně mluvilo o mém propuštění. Michael právě přišel a viděl, že můj plán byl správný. Přicházeli noví lidé a další, se kterými jsem tajně jednal, souhlasili s naším plánem. Proto do toho vstoupil Michael a řekl: ‚Pokud odejde Todt, odejdu s ním.‘ Určitě to zastavilo ty, kteří přemýšleli o mém propuštění,“ vzpomíná bývalý prezident FIA, jehož boj v roce 1996 teprve začínal.

Sezóna 1996 byla skutečně katastrofální, i když Schumacher předvedl svou extratřídu a dokázal třikrát zvítězit v autě, které vítězným strojem rozhodně nebylo. Od roku 1997 bylo Ferrari zpět, ale přišly tři porážky v posledních závodech sezóny.

„V roce 1997 to Michael pokazil. Tehdy jsme ho museli dobře chránit. V roce 1998 si Coulthard počínal skandálně, když před Michaelem brzdil ve Spa a ten do něj narazil. V roce 1999 si Michael zlomil nohu při nehodě. Když se vrátil, pomáhal Irvineovi v boji o titul. I kdyby mu v posledním závodě přepustil pozici, na konečném výsledku a titulu pro Häkkinena by to nic nezměnilo. Přišlo však aspoň první místo v Poháru konstruktérů,“ vzpomíná Todt.

„V roce 2000 jsme už vyhráli. Objetí s Michaelem na pódiu je nejšťastnějším sportovním momentem mého života. Konečně jsme dosáhli cíle, který jsme si stanovili v roce 1993,“ dodal Jean.