Getty Images/RB Content Pool
Nebudeme si lhát, další budoucnost Júkiho Cunody nebyla nijak jistá už před startem této sezóny. Japonský závodník se do sedačky ve Formuli 1 dostal v první řadě díky Hondě, která končí spolupráci s Red Bullem. Pro mnohé byl posun do hlavního týmu Júkiho poslední nadějí. Nedokázal se jí však chopit a jeho trápení se prohlubuje.
Usmátý a šťastný Júki je dávno pryč. Frustrovaný výraz druhého pilota Red Bullu je nám z posledních let důvěrně znám, ale máme pocit, že z Cunodovy dětské tváře srší spíše smutek a zklamání. Jízda ve druhém Red Bullu není po psychické stránce jednoduchá i bez hrozby úplné ztráty sedačky ve Formuli 1.
Velká cena Rakouska byla vrcholem Cunodova trápení. Tomu se po startu z osmnáctého místa nepodařilo pořádně pokročit, v soubojích podléhal frustraci, která vyvrcholila incidentem s Francem Colapintem. „Kolize s Francem je moje chyba,“ přijal odpovědnost japonský závodník.
„V tu chvíli jsem byl v dost špatném rozpoložení a dost špatné bylo i tempo. Pokud mám být upřímný, tak nevím, jestli dělám všechno nesprávně, avšak rozdíl mezi mým tempem a deltou, kterou bych měl dodržovat, je obrovský,“ přiznal Cunoda.
Víme, že ani Red Bull v rukou Maxe Verstappena na tom není fantasticky. Jistě, tým se zastrájal alespoň na třetí místo, což určitě není špatný výsledek, ale pořád by skončil daleko za McLareny. Důvodem je práce s pneumatikami, která je hlavním a pravděpodobně i jediným důvodem obrovské dominance britské stáje.
„Velmi tvrdě pracuji, abych zjistil, proč to tak je. Co to způsobuje? Jaký problém je za tím? Nemůžu říct, že auto je špatné, zejména v prvních pár kolech mám za volantem úžasný pocit,“ pokračuje Cunoda.
„Mám pocit, jako kdyby se auto nebo pneumatiky kolo za kolem tavily. V takovém případě je samozřejmě velmi náročné udržet tempo. Zkoušel jsem v průběhu tohoto závodu spoustu věcí, ale nic nezabralo,“ dodal zmateně Júki.
Japonskému závodníkovi však činí ještě větší starosti, že řešení není na obzoru. Jeho předchůdci na tom byli v podstatě stejně. Pohled na data nenabízí řešení, vylepšení nepřijdou, odlišné nastavení nefunguje. Zdá se, že buď se Júki přizpůsobí a nějakým zázrakem se s tím naučí jezdit, nebo ho čekají velmi náročné víkendy.
„I při pohledu na data je těžké najít rozdíl v jezdeckém stylu v porovnání s Maxem. Možná se na to budeme muset podívat z jiného úhlu pohledu, ale zkrátka musíme najít příčiny,“ zoufá si Cunoda.
„Pokud jde o závodní tempo, je to pokaždé úplně jiný příběh. Pneumatiky ani trochu nedrží. Možná dělám něco špatně. Musím najít příčiny, ale v závodě je to opravdu náročné. Alespoň rychlost na jedno kolo byla v tomto případě okej, ale nevím, co se to děje v závodním tempu,“ dodal zmateně Cunoda.