Haas má s autem velké problémy: Mysleli jsme si, že máme nějakou poruchu

Šéf Haasu Ajao Komacu v lednu mluvil o tom, že šesté místo americké stáje nepovažuje za její maximální strop. Chtěl, aby se jeho tým konzistentně usadil v čele pole. Po absolutně katastrofálním víkendu v Melbourne však už nyní můžeme říci, že se mu to nepodaří.

Esteban Ocon a Ollie Bearman v Austrálii sice ustáli náročné podmínky a dorazili do cíle, ale skončili beznadějně poslední. Oba měli problémy se svými auty, zejména v rychlých zatáčkách, které se nepodařilo vyřešit ani po třech trénincích. Největší ztrátu nabíral Haas v rychlé dvojzatáčce 9-10.

„Nemyslím si, že to byla jednorázová záležitost,“ řekl zklamaný Ajao Komacu. „Bylo to velké překvapení, protože jsme to na základě bahrajnských testů vůbec nečekali. Testy v Bahrajnu nebyly dokonalé, ale nečekali jsme, že to bude až tak špatné, jak se ukázalo v Melbourne.“

Inženýrům bylo od prvního kola jasné, že něco není v pořádku. „V úvodním tréninku auto vyletělo z trati v úplně prvním ostrém kole. Myslel jsem si, že se na něm něco pokazilo nebo je úplně špatně nastaveno. Pak jsme se shodli na tom, že nic není pokažené a máme velký problém.“

„Bylo to velmi jasné v rychlých sekcích, v deváté a desáté zatáčce. Intenzivně jsme pracovali na tom, abychom se v těch zatáčkách zlepšili za cenu ztráty rychlosti v pomalých sekcích. V pomalých zatáčkách je to OK, ale v porovnání s devátou a desátou zatáčkou je to jako noc a den. Do první části kvalifikace se nám podařilo zvládnout devátou zatáčku docela slušně, ale v desáté jsme byli totálně mimo,“ zavrtěl hlavou nástupce Günthera Steinera. „Chápeme proč, ale s našimi problémy to nedokážeme vyřešit ve všech zatáčkách najednou. Alespoň jsme během víkendu udělali ty správné kroky.“

V desáté zatáčce beznadějně nejhorší

Haas na předsezónních testech udělal jednu chybu — absolvoval jen minimum kvalifikačních simulací s prázdnou nádrží. Inženýři byli s chováním auta relativně spokojeni, když bylo auto zatíženo desítkami kilogramů paliva a předpokládali, že když bude lehčí, automaticky se probudí.

Namísto konkurenceschopných časů však inženýři sledovali boj jezdce s monopostem. Ve zmiňované kombinaci zatáček ztráceli Ocon s Bearmanem tři až čtyři desetiny vteřiny. V kvalifikaci se situace mírně zlepšila, ale Ocon byl v apexu desáté zatáčky stále o 10 km/h pomalejší než střed pole. Tento deficit si přenesl i na následující rovinku.

Kamenem úrazu nemá být nedostatek přítlaku. Opět se vrátil problém, který v minulých sezónách trápil i Mercedes či Red Bull — nejde o to, kolik přítlaku má monopost, ale kolik z něj tým umí využít, aby bylo auto ještě ovladatelné.

„Desátá zatáčka to celkem odhalila. V zatáčce na auto působí silná komprese. V místě přechodu mezi devátou a desátou zatáčkou jsme však byli ztraceni. Jde o kombinaci aerodynamické oscilace a charakteristik přítlaku v zadní části. Pokud by vás trápila jen jedna věc, přežili byste to. Když však takto zkombinujete dva problémy, v autě se náhle jezdí velmi těžce,“ ozřejmil podstatu problému Komacu.

Haas se za 12 měsíců takříkajíc nikam neposunul. „V desáté zatáčce dokáže pilot využít stejně mnoho přítlaku jako v Melbourne 2024. Myslím to vážně. Platí to, i když výkon ve větrném tunelu ukazuje, že bychom měli být mnohem rychlejší. Nedokážete toho však využít. Toto budeme muset vyřešit.“

I Ocon si sype popel na hlavu

Pokud jsou problémy Haasu tak rozsáhlé, jak to, že se v Bahrajnu vůbec neprojevily? I na toto má Komacu odpověď. „Dvanáctá zatáčka v Bahrajnu vykazuje stejné charakteristiky, ale problém je v tom, že se jí jede naplno. Není to ani zatáčka.“

„Esteban si to také vyčítá a říká: ‚Kluci, měl jsem vás na to více upozorňovat, ale v té zatáčce jsme nepřicházeli o čas, tak jsem o tom nemluvil. V Melbourne však cítím totéž, ty charakteristiky z dvanácté zatáčky.‘ Uniklo nám to. Věděli jsme, že dochází k aerodynamické oscilaci, ale snažili jsme se přes to dostat. Mysleli jsme si, že jsme našli řešení, které bylo v Bahrajnu ve skutečnosti konkurenceschopné, a pak jsme se koncentrovali na jízdy s poloviční až plnou nádrží,“ pokračoval japonský inženýr.

„Kdybychom věděli, že takový problém budeme mít v Melbourne, určitě bychom toho odjeli více s prázdnou nádrží a bez DRS, protože tehdy jsou problémy nejvýraznější. Popravdě řečeno to však pro nás v Melbourne bylo překvapení,“ povzdechl si Komacu.

Šéf Haasu přiznává, že v týmu během zimy neodvedli dobrou práci. Nic jim však neodhalil větrný tunel ani počítačové simulace CFD. Komacu považuje za pozitivní alespoň fakt, že na to inženýři přišli tak brzy a ne po sedmi velkých cenách. V každém případě rychlou nápravu nikdo nečeká. „Několik závodů nebudeme vidět řešení — je to dost závažné.“