Ve vysílačce zním jako hněvivý jezdec, ale nejsem takový, vysvětluje Hadjar

V blížící se sezóně budeme mít na startovním roštu spoustu nováčků, což znamená i spoustu poznávání. Isacka Hadjara si však lidé zapamatují velmi rychle, pokud bude pokračovat ve svých častých vysílačkových výbuších, při nichž i Júki Cunoda působí jako vyrovnaný člověk. Mladík ale ujišťuje, že ve skutečnosti je úplně jiný.

Pokud jste sledovali uplynulý ročník Formule 2, nejspíš jste si zvykli na to, že když režie do přímého přenosu pustí Hadjarovu vysílačku, schyluje se k velké bouři. Frustrující momenty dokážou dvacetiletého Francouze s alžírským pasem přivést téměř do nepříčetnosti.

Isack Hadjar však v rozhovoru pro oficiální web Formule 1 vysvětlil, že ve skutečnosti je v kokpitu i mimo něj mnohem klidnější. „Někteří jezdci říkají: Když si zavřu průzor, je ze mě jiný člověk, docela jiné zvíře,“ spustil vicemistr F2. „Pokud mám být upřímný, během jízdy se cítím opravdu vyrovnaný. Hodně přemýšlím. Uvědomuji si nebezpečí. Neřekl bych, že bych se nějak lišil od toho, jaký jsem venku.“

„Možná jsem méně agresivní, než si lidé myslí, ale samozřejmě ta vysílačka navozuje dojem, že jsem velmi hněvivý,“ pokračoval vítěz čtyř závodů v šampionátu F2. „Vím, že mám v sobě vášeň, to určitě, a občas i hněv.“

Sezóna 2024 pro Hadjara nezačala dobře, což mu na psychické pohodě rozhodně nepřidalo. V bahrajnských závodech ho vyřadil Gabriel Bortoleto a v Saúdské Arábii ho v obou závodech postihly technické problémy. Se snem o Formuli 1 to nevypadalo vůbec dobře, přiznává.

Red Bull mu navíc před sezónou dal ultimátum. „Mohl jsem být součástí Red Bullu ještě další rok, ale velmi jasně mi řekli, že tohle je moje poslední šance dostat se do F1. Umístili mě do týmu Campos, o tom rozhodli oni. Když jsem se ale díval na sezóny z předchozích let, viděl jsem v nich potenciál. Pomyslel jsem si, že se silnějším jezdcem by mohli odjet opravdu dobré závody.“

„Začalo to opravdu mizerně. Měl jsem nesmírné tempo, ale výsledky nepřicházely,“ povzdechl si Hadjar, kterému se začalo dařit až v Melbourne, kde oba závody nejprve vyhrál – komisaři ho ovšem ve sprintu potrestali, což znamenalo propad na šesté místo. „Myslel jsem si, že Formule 1 je už v podstatě ztracená. I když nám zbývalo ještě hodně závodů, myslel jsem si, že to už neotočíme a podobně, ale ve skutečnosti se nám to v Melbourne podařilo a pořádně jsme se rozjeli.“

Sprint v Imole nedokončil, ale hlavní závod opět vyhrál. V Monaku z toho bylo osmé a druhé místo, avšak výsledky zase provázela frustrace. Právě v uličkách knížectví přišel jeden z největších Hadjarových výbuchů sezóny, když ho o vítězství obral Zak O’Sullivan díky šťastně načasované zastávce během výjezdu VSC.

„To byl velmi náročný den,“ připustil Hadjar. „Když vyskočíte z kokpitu po tak náročné jízdě, Helmut Marko od vás čeká vysvětlení. Někdy jste neudělali nic špatného, ale je to komplikovaná situace. A k tomu ještě fakt, že jste zklamaní sami ze sebe. Bohužel tohle není opravdový individuální sport. Vstupuje do toho spousta dalších věcí, takže to vyžaduje hodně úsilí být psychicky připravený.“