Wolffa před nehodou svědily prsty i hlasivky. Russella málem připravil o vítězství

S trochou nadhledu bychom mohli říci, že George Russell se ke svému druhému kariérnímu triumfu dostal jako slepé kuře k zrnu. Ještě i o tento dar ho však téměř připravil Toto Wolff, který měl sice dobré úmysly, ale výsledek mohl být přesně opačný.

Velká cena Rakouska se proměnila v drama, které může být kritizováno za velmi rozvláčný rozjezd, ale o to více odměnila každého diváka, který počkal na její úderný závěr. Bitva mezi Maxem Verstappenem a Landem Norrisem zvedala snad všechny diváky ze sedadel. Fanoušky v oranžových a papájových tričkách rozhodně jejich kolize.

George Russell měl v tu chvíli patnáctisekundovou ztrátu na čelo a na triumf nemohl pomýšlet. Rozjařený Toto Wolff ho však okamžitě informoval o tom, co se stalo vpředu. Hlášení „tohle můžeš vyhrát!“ však nikomu moc nepomohlo.

„Měl jsem dobrou rychlost, ale problémem bylo to, že na mě Lewis v úvodu zaútočil,“ rozebíral svůj závod George Russell. „Jakmile jsem se však dostal zpátky před něj, měl jsem trochu mezeru na Carlose: Věděl jsem, že Oscar bude rychlý a ke konci závodu se zjevil z ničeho nic.“

„Na tvrdých pneumatikách to bylo dost těžké, když mi najednou Toto zakřičel do ucha: ‚Tohle můžeš vyhrát!‘ Když mi zakřičel do ucha, téměř jsem havaroval, bylo to tak hlasité,“ prozradil nedělní vítěz. „Myslím si však, že je to důkazem naší společné vášně. Máme za sebou pár těžkých let, takže opět stát na nejvyšším stupínku je skvělé.“

Toto Wolff si za svou nerozvahu sypal popel na hlavu. Vzhledem k tomu, že Oscar Piastri v cíli ztratil jen dvě sekundy, Russell nemusel ani havarovat. Stačilo ztratit koncentraci a přebrzdit.

„Myslím si, že jezdce docela dobře znám a vím, že někdy potřebují povzbudit nebo se zkoncentrovat. Musím však říct, že to byla nejhloupější věc, jakou jsem udělal za mých dvanáct let v Mercedesu. Navždy se za to budu stydět,“ krotce se usmíval Toto Wolff během rozhovoru pro německou Sky. „Vůbec jsem se nedíval, kde se nacházel na trati. Jen jsem viděl, že oni dva havarovali.“

Russell tehdy neměl čas na výkřiky svého šéfa. „Tvrdě brzdil z rychlosti 320 km/h a já jsem mu říkal, že ti dva měli kolizi. Musím o tom nejprve popřemýšlet.“

Jak k tomu došlo? Wolffovi podávaly ruce tlačítka k vysílačkám. „Očekávali jsme to (nehodu Norrise a Verstappena, pozn. red.), tak jsem plný emocí stiskl tlačítko a zahlásil: Můžeš to vyhrát! Mohl jsem ho touto zprávou vyřadit ze závodu. Jen si představte, jak bych se pak cítil. Jsem emotivní. Užívám si to, když se nám daří a baví mě sledovat, když se daří Lewisovi a Georgeovi,“ vysvětloval svůj výbuch. „Jen jsem se trochu nechal unést, ale tohle bylo vážně trapné.“

Hvězdy však byly Russellovi nakloněny. Fáze VSC, během níž maršály odklidily úlomky, Mercedesu umožnila vychladit pneumatiky a přeskupit síly. Oscar Piastri to nakonec nestihl, ale kdo ví, jak by to dopadlo, kdyby musel Russell jezdit na přehřátých gumách.

„Snažil jsem se jen naplno koncentrovat na svou jízdu. Můj inženýr mi tři kola dozadu řekl, že bojují velmi tvrdě a můžu vyhrát. Já jsem odpověděl: ‚Podívejte, potřebuji si nejprve pojistit třetí místo, nechte mě jezdit,‘“ popisoval poslední kola závodu.

„Věděl jsem, že Oscar za mnou je rychlý. Když jsme se dostali do čela, věděl jsem i to, že mě čeká náročných šest kol. S pneumatikami to bylo těžké. Virtuální bezpečnostní vůz mi zčásti pomohl, protože se mi přehřívaly pneumatiky. Umožnilo mi to je trochu vychladit,“ doplnil Russell.