X/Carlos Sainz
arlos Sainz nemá za sebou tak úspěšnou juniorskou kariéru jako Lewis Hamilton, Charles Leclerc nebo George Russell. V programu Red Bullu byl dlouho přehlížen, nejprve dostal šanci na jeho úkor Daniil Kvjat a poté Max Verstappen. Carlos se však prosadil a ukázal, že tvrdá práce je někdy více než syrový talent.
Sainz má na kontě v podstatě „jen“ dva tituly, ve Formuli Renault 2,0 a Formuli Renault 3,5. Ten druhý ho nakonec vynesl až do Formule 1. Podobně jako dnes Júki Cunoda si však nedokázal získat důvěru vedení stáje. Helmut Marko s ním podepisoval vždy jen roční kontrakt a nechával si jej jako „plán B“ pro každý případ.
V závěru své třetí sezóny získal povolení k „hostování“ v Renaultu, který na konci roku 2018 podepsal za velké peníze Daniela Ricciarda a španělova kariéra opět visela na vlásku. Nakonec se však stal pilotem dvou legendárních týmů – McLarenu a poté Ferrari. Jak to tento podceňovaný a přehlížený závodník vůbec dokázal? Inu, na jeho kariéru měl velký vliv jeho velmi úspěšný otec.
„Dal mi jednu radu, která mi trochu změnila život, protože jsem byl vždycky milý a trochu nevinný kluk. Jako dítě jsem byl naivní. Myslel jsem si, že každý je můj přítel a všichni mě mají rádi. Svět motorsportu je však velmi tvrdý a velmi soutěživý,“ řekl Carlos Sainz pro španělský podcast Nude Project.
„Když mi bylo dvanáct nebo třináct let a přijel jsem na motokárový závod, nasadil jsem si helmu a na trati mi dělal každý peklo ze života. Nevím, jestli to bylo pro to, že jsem syn Carlose Sainze, ale chtěli mě porazit. Svým způsobem tomu rozumím, protože v tom věku se snažíte prorazit. Dovedu si představit, že jejich rodiče jim řekli mé jméno a že když mě porazí, tak jsou dobří a mohou se prosadit. V každém závodě do mě naráželi a snažili se mě vytlačit z trati,“ vzpomíná Sainz, který se podle vlastních slov v té době naučil něco velmi důležitého.
„Jednoho dne mě otec posadil a říká mi: ‚Carlos, život je ku**a! V tomto sportu buď pokoušeš, nebo tě pokoušou. Teď jdou po tobě, snaží se ti udělat peklo ze života. Vím, že jsi dobrý kluk a nejraději by ses s každým kamarádil a hrál s nimi o přestávkách fotbal, ale v tomto světě buď pokoušeš, nebo tě pokoušou. Když si nasadíš helmu, ujisti se, že ty budeš kousat.’ Tehdy jsem si řekl: ‚Jděte všichni k čertu!’ Chvíli mi to trvalo, než jsem se změnil z dobrého kluka, na někoho, kdo soupeře vytlačí z trati, když musí,“ vzpomíná Sainz.
Často se říká, že být synem úspěšného závodníka je prokletí, nikoli požehnání. Carlos se na to ale dívá jinak. I když ukazování prstem a předsudky, že se dostal tak daleko díky svému jménu, pokračují i po letech, v současnosti převládá hrdost a vděčnost za rady, které by mu nikdo jiný nedal.
„Pokud mám být naprosto upřímný, tak být synem někoho známého je z praktického hlediska výhoda. Mému otci se naštěstí finančně dařilo, měl kontakty a vybavil mi sponzory, kteří přispěli do rozpočtu. Měl zkušenosti a dal mi rady. Z praktického hlediska je to skvělá věc,“ řekl Sainz.
„Z osobního hlediska si však nosíte v hlavě, že jste synem Carlose Sainze a máte na ramenou větší tlak. Jsem hrdý, že jsem jeho synem, ale nepodceňujte tu nálepku a pokračující srovnání. I když jsem pilotem Ferrari a měl jsem smlouvu s Red Bullem, stále poslouchám, že jsem tu jen díky svému jménu. Možná se té nálepky už nikdy nezbavím, ale svého času mě motivovala a chtěl jsem jim ukázat, že se mýlí. Dnes se na tom už jen směju a nezajímá mě to,“ dodal Carlos.