Brundle o Alonsově hře nepochybuje: Potom si nasadil svatozář a vydal se za komisaři

Fernando Alonso není z těch, kdo se vzdávají. Během své kariéry už nejednou ukázal, že jeho jezdecký arzenál je větší než arzenál soupeřů. V Melbourne si však vzal do rukou zbraň hromadného ničení, která není zcela v souladu s mezinárodními dohovory. Martin Brundle o jeho úmyslu použít ji nepochybuje.

S dvacetisekundovým trestem nesouhlasil Fernando Alonso ani celý Aston Martin. Jelikož však při zkoumání incidentu nenašli žádné nové důkazy, požádat o přezkoumání rozhodnutí nemohli. Výsledky tak zůstávají v platnosti, ale úvahy o Alonsových úmyslech se neztratily.

Martin Brundle se nad incidentem zamyslel ve svém sloupku pro Sky Sports. „Alonso ve vysílačce tvrdil, že má jakési problémy s plynem, což měl být důvod jeho nestandardně pomalého průjezdu šestou zatáčkou. Russell, samozřejmě, šel naplno, aby si na následujících dvou rovinkách udržel DRS. Navíc do zatáčky nikdy nevcházíte ubírající plyn pro případ, že by jezdec před vámi nečekaně začal zpomalovat. Pokud to uděláte, nejste závodník,“ podotýká britský komentátor, podle kterého se od Russella nemohlo čekat, že sto metrů před brzdnou zónou okamžitě zabrzdí po nečekaném manévru.

Bývalý závodník pokračoval s nádechem sarkasmu. „Alonso si nasadil svou svatozář a vydal se za komisaři, kterým vysvětloval, že chtěl šestou zatáčku projet jinak ve prospěch vyšší rychlosti na výjezdu. Součástí toho bylo i zpomalování o sto metrů dříve, pohlazení brzdy a dokonce podřazení.“

„Přesně toto zaskočilo Russella,“ míní Brundle, který vzápětí zalovil v paměti. „Alonsa jsme už viděli udělat něco takového na Nürburgringu v roce 2003 proti Davidu Coulthardovi, když hrál podle stejných pravidel. Rozdílem je, že tentokrát byla způsobena obrovská škoda týmu, který figuruje na jeho seznamu přání.“

Fanoušci, pamatující předchozí generace, si možná na bitvu Fernanda Alonsa a Davida Coultharda z VC Evropy 2003 ještě vzpomenou. Tehdy se Španěl pokusil vybrzdit svého soupeře vícekrát, až to nakonec dopadlo odstoupením pilota McLarenu.

Španěl se tehdy obhajoval problémy s monopostem podobně, jako to naznačil i krátce po Russellově nehodě. Před komisaři však o problémech s autem nepadlo ani slovo, místo toho Alonso sáhl po jiném vysvětlení; prostě chtěl zvolit jiný průjezd. To přece nesmí být zakázáno, že?

„Kromě citování jiných impozantních a čistých soubojů z poslední dekády byla Alonsova obrana založena na tom, že změnit stopu či obětovat rychlost na vjezdu do zatáčky ve prospěch lepšího výjezdu je součástí závodního umění, a že Russellovu nehodu způsobil charakter štěrkové výběhové zóny. Kromě toho, pilot nemůže nést zodpovědnost za to, aby každé kolo prošel identicky, zatímco manažuje mnohé další proměnné,“ připomněl Alonsovu obhajobu.

Brundla však nepřesvědčila. „Já osobně vůbec nepochybuji o tom, že Alonso se pokoušel rozhodit dychtivého Russella, který se řítil do úseku, kde se jasně dá předjíždět. Pochybuji však, že pro jezdce Mercedesu zamýšlel tak drsný výsledek.“