Ricciardo uvažoval o konci kariéry, nyní je „znovuzrozený“ a „plný energie“

„Všechno špatné se na dobré obrátí“. Tímto příslovím se v posledním období bezpochyby řídil i Daniel Ricciardo. Australanovi se totiž vměnilo v rukou na popel téměř vše, na co sáhl. Nejprve byl vyhozen z McLarenu pro neuspokojivé výsledky. O pár měsíců později ho sice angažovalo AlphaTauri, ale ušlo jen pár týdnů a pro zlomeninu ruky se poroučel z F1 opět. Nakonec však překonal i v pořadí druhou překážku. Po návratu na startovní rošt proto srší optimismem a působení v nejvyšší motoristické soutěži si užívá plnými doušky.

Ricciardo si nepovedeným angažmá v McLarenu pošramotil do té doby mimořádně solidní renomé. Nebylo proto žádným překvapením, že po vyhazovu z Wokingu zůstal na jistý čas bez práce. Nakonec se nad 34-letým matadorem slitovali v Red Bulle a poskytli mu sedačku v AlphaTauri.

Australan tak měl po měsících opět důvod k radosti – no ne nadlouho. Hned ve svém třetím vystoupení v nových barvách si totiž přivodil zlomeninu záprstní kůstky na levé ruce, pro kterou absentoval měsíce. Po zotavení se ze zranění však tradičně rozdává své širokánské úsměvy a nad jakousi zlomeninou, byť nepříjemnou, si už hlavu moc neláme.

„Samozřejmě, přeji si, aby k tomu nikdy nedošlo, a to proto, že to bylo nepříjemné a bolestivé,“ poznamenal Daniel Ricciardo. „Teď, když je to už očividně za mnou, však hodnotím letošní ročník pozitivně.“ A je snad zřejmé, proč. V současnosti totiž disponuje platným kontraktem pro nadcházející sezónu, což loni o této době říct nemohl.

Zatímco dnes se dívá Ricciardo směrem do budoucnosti optimisticky, před dvanácti měsíci převládaly v hlavě závodníka zejména černé myšlenky. „Před rokem jsem tu takhle seděl a říkal si: ´Mohl to být můj poslední závod v F1?´ Nepřeháním, když to říkám. Opravdu jsem to nevěděl. Popravdě řečeno, myslel jsem si, že je to tak 50 na 50. Když se proto obhlédnu na svůj rok a zapomenu přitom na (bolavou) ruku, cítím se jako znovuzrozený – to je to správné slovo. Cítím se být prostě opět nabitý energií a stejně tak jsem chytil druhý dech.“

„Co se týká zraněné ruky, nepovažoval jsem to za překážku, což pravděpodobně říká za hodně. Byl jsem si však vědom, že když lidé uvidí tu moji babráckou nehodu s velkými následky, řeknou si: ‘Možná by to měl Daniel vzdát.’ ‘Dostal znamení, že by se měl na to vykašlat.’ Nikdy jsem ale nad koncem (skutečně ) neuvažoval, niky jsem to tak necítil.“

Nad koncem kariéry neuvažoval proto, že si závodění prostě pořád užívá. A to iv případě, že se zrovna nebije o čelní pozice. “Moje radost ze sportu není založena na výsledcích,” vysvětlil. „Jsem si vědom toho, když zajedu dobré kolo nebo dobrý závod, a to mi pomáhá v noci spát. Nemusím pokaždé jen vyhrávat.“

„Myslím si, že jsem se (v tomto roce) dostal do bodu, kdy jsem byl šťastný a v pohodě s tím, že jsem jezdil za v pořadí desátý tým na startovním roštu. V loňském roce jsem přitom tvrdil, že nechci naskočit do auta, které by se pohybovalo vzadu, nedávalo mi to totiž smysl. Teď mi to ale smysl pomalu začíná dávat,“ dodal Ricciardo.